Rybolov měl pro Island historicky zcela zásadní význam. Modernizace se zde - na rozdíl od jiných koutů Evropy - neprojevovala množstvím nových továren a kouřících komínů, ale efektivizací rybolovných technik i zdokonalováním lodního pohonu a vybavení stále větších po rybách slídících plavidel. Když islandští rybáři přešli od vesel k plachtám a později od plachet k lodním motorům, život tu vždy poskočil dopředu a oživil ruch v přístavech především na jihu a západě země. Vývoz ryb, který svého vrcholu dosáhl v prvních dekádách po druhé světové válce, představoval až tři čtvrtiny islandských exportních příjmů. Význam rybolovu pro islandskou ekonomiku ale od té doby poklesl. Na listině nejpřínosnějších ekonomických priorit jej totiž nahradily příjmy z turistického ruchu. Jedním z míst, která bývalou i nynější prioritu - rybolov a turismus - spojují velmi názorně, je muzeum na farmě Bjarnarhöfn asi dvě hodiny jízdy od Reykjavíku. Nepojednává o treskách, ale o žralocích. A žraločí maso tu můžete i ochutnat, třebaže žraloci se už na Islandu de facto lovit nesmí...
Chuť mrtvých žraloků (Premiéra)