Řada tvůrců československé nové vlny se musela veřejně kát za svá díla ze šedesátých let a vykupovat se prostřednictvím snímků, které byly otevřeně poplatné nové, normalizační ideologii. Jedním z nich byl i Jaromil Jireš, režisér zakázaného dramatu Žert (1968). Jeho povídkový snímek Lidé z metra (1974) svým budovatelským laděním už spadá do okruhu typicky normalizačních látek. Zachycuje privátní osudy lidí na pozadí velké stavby, ať již je to milenecká dvojice zvažující pokračování svého vztahu, zlepšovatelský nápad, který pomůže dohnat zpoždění, nebo nález středověkých mincí.