Tři povídky o budovatelích pražské podzemní dráhy. Jedním z nich byl i Jaromil Jireš, režisér zakázaného dramatu Žert (1968). Jeho povídkový snímek Lidé z metra (1974) svým budovatelským laděním už spadá do okruhu typicky normalizačních látek. Zachycuje privátní osudy lidí na pozadí velké stavby, ať již je to milenecká dvojice zvažující pokračování svého vztahu, zlepšovatelský nápad, který pomůže dohnat zpoždění, nebo nález středověkých mincí. Do soukromých osudů hrdinů z trojice příběhů - Privátní demolice, Balada o Bulfasovi, Chebský fenik - zasahuje stavba trasy C pražského metra. Odcizenou dvojici dá znovu dohromady demolice starého domu, starý dělník přispěje svým nápadem ke splnění plánu a citově neukotvený polský dělník změní svůj život díky nálezu staré mince. Postavy pak svede dohromady zkušební jízda na nové trati. Řada tvůrců československé nové vlny se musela veřejně kát za svá díla ze šedesátých let a vykupovat se prostřednictvím snímků, které byly otevřeně poplatné nové, normalizační ideologii.