30. ledna 1933 se stal Hitler říšským kancléřem. Muž, který se netajil svým záměrem zničit demokracii, se ironií osudu dostal k moci díky demokratickým volbám. Hitler vděčil za svůj vzestup nejenom selhání německých politiků, ale i násilným polovojenským spolkům typu Sturmabteilung, tedy SA a Schutzstaffel, tedy SS. Do oddílů hnědokošiláčů z SA vstupovali nejenom mladíci z plakátů, ale i zločinci, kteří procházeli městskými ulicemi a vedle provolávání nacistických hesel tloukli své politické odpůrce. Zejména komunisty a sociální demokraty. Krvavé pouliční bitky mezi esámany a příznivci levice přivedly Německo počátkem třicátých let 20. století na pokraj občanské války. A Hitler dokázal i z této situace vytěžit maximum. SS, které byly v té době stále jen malým zrníčkem v soukolí SA, se lišily od ostatních stoupenců v hnědých košilích černými čepicemi s odznakem lebky se zkříženými hnáty. Tento symbol násilí zároveň ztělesňoval jejich ochotu k zabíjení. Esesáci však toužili být něčím víc než jen zločineckou jednotkou.
Cesta SS k moci od jejich nástupu ve Výmarské republice přes usazení v nacistickém režimu až po roli v prvních koncentračních táborech a ve vyhlazovací válce. Budování obchodního impéria a výcvikových zařízení pro nové členy. Proč byly SS pro tolik mužů atraktivní? Německý dokumentární cyklus