I mezi prominenty v padesátých a šedesátých letech platilo heslo "Důvěřuj, ale prověřuj". Proto i ve vilách ministrů a dalších vysokých funkcionářů byla montována "ucha" - odposlouchávací přístroje, kterými mohla Státní bezpečnost kontrolovat tyto lidi i v jejich intimním soukromí. Výsledkem byla nejistota, bezvýchodnost, strach. To vše ve vrchovaté míře prožívají ministerský náměstek Ludvík a jeho žena Anna. Náměstek ministra a jeho žena byli pozváni na oficiální vládní recepci. Při návratu zjistí, že nemají klíče. Už si zvykli, že jsou neustále sledováni a odposloucháváni, ale tentokrát se děje něco mimořádného. Muž si uvědomuje, jak vratké je jeho postavení a propadne panice. Manželská hádka odhalí vážnou krizi vzájemného vztahu a bezvýchodnost jejich situace. Všudypřítomné ucho poslouchá a zaznamenává. Tak se začíná drama jednoho z čelných představitelů stranické elity, jemuž v rámci tvrdého mocenského boje hrozí okamžité sesazení a možná i fyzická likvidace. Vypjaté a temně groteskní události jedné úzkostné noci jsou zároveň zkouškou jeho manželství. Film Jana Procházky a Karla Kachyni z roku 1970 patřil k těm zapovězeným titulům, které ležely na dně pomyslného trezoru vůbec nejhlouběji. Jednak proto, že jméno spisovatele Jana Procházky se nesmělo veřejně vyslovit, jednak proto, že film s přibývajícím časem kupodivu stále nabíral na aktuálnosti. Premiéru v kinech měl až v červnu 1990.