Role dnešního prvního hosta se ujme charismatický herec a výtečný fotograf Hynek Čermák, který jde se svými černobílými fotografiemi z výstavy do výstavy. Fotit akty ho prý lákalo vždycky, ale říkat ženám, aby se svlékly, se teprve musel naučit. „Už si i tohle troufnu, už komunikuju v nadsázce,“ říká pyšně. „Ale bylo to strašně těžké. Začal jsem tím, že jsem fotil kolegyně, takže kamarádky, které dobře znám. I tak mi to ale bylo trapné. Dneska už si dokonce troufnu oslovit i ženu, kterou jsem nikdy předtím neviděl.“ Svůj podíl má na tom samozřejmě i to, že se dnes již řadí mezi skutečně etablované fotografy. „Musím říct, že je to velice zajímavé. Nejen ta výsledná fotka, ale i to, že se potkáváte s různými typy žen,“ pochvaluje si a dodává, že zhruba devadesát procent žen, které osloví, mu na nabídku focení kývne. „Mám z toho hroznou radost. Protože ty ženy jsou většinou přesvědčené, že jsou krásné, a chtějí to zkusit.“ Přesto podle něj není vůbec jednoduché dostat objektivně existující krásu i do snímků samotných. Má však už svoje osvědčené triky. Mimo jiné to, že dělá výhradně černobílé fotografie, které jsou podle něj již samy o sobě jasnou nadsázkou a stylizací, protože svět není černobílý. „Černobílá je k těm beďarům a tak velmi hodná,“ doplňuje se smíchem a s tím, že fotí tak, že už pak nic neretušuje. Při focení aktů se podle něj obnažuje nejen modelka, ale i samotný fotograf. „Když jsem dělal první výstavu, a teď jsem viděl ty nahaté holky, jak visí v galerii, tak jsem si řekl, a sakra, to je spíš moje svlečení. Protože tam ti lidé vidí, jak já vnímám ženy, jak vnímám sexualitu… tam to všechno je! Takže jsem si v tu chvíli připadal nahatější než ty holky,“ svěřuje Hynek Čermák, kterého známe především z rolí drsných mužů. „Chlápek“ je prý ale i v reálném životě. „Mám takové ty maskulinní zájmy, jako jeepy, střílení, šermování. Ale já za to nemůžu, to tak prostě je.“
Na červenou pohovku se dále pohodlně usadí herečka Ludmila Molínová, která už se v herecké branži drží úctyhodných pár desetiletí a jejíž umělecká kariéra byla velice pestrá. Málokdo nejspíš tuší, že vystudovala loutkoherectví a že byla u zrodu legendární dívčí country kapely, kde hrála na kytaru. „Byla jsem u Schovanek, ale doopravdy se proslavily, až když jsem odešla,“ vtipkuje herečka, kterou lze aktuálně vidět například na pražské Fidlovačce nebo v muzikálu Billie Elliot v Plzni. „Byla jsem jedenáct let v Semaforu, ve skupině Josefa Dvořáka,“ vzpomíná paní Ludmila na svá předchozí angažmá, „a předtím jsem byla v Divadle Ateliér, které bylo ve Spálené ulici a které bylo výborné, než se komunisti rozhodli, že takhle to nepůjde. Předtím jsem si ale ještě odbyla ježdění s divadlem pro děti. A který herec nezažil představení pro děti, tak nebyl u divadla.“ Přestože během léčby onkologického onemocnění, kterou si před lety prošla, do značné míry ztratila rozsah svého hlasu, stále velice ráda zpívá. „Zamlada jsem měla tak o čtvrtinu větší rozsah. Teď už jsem baryton,“ říká se smíchem. „Měla jsem i výšky, ale ty jsem při ozařování pozbyla. Ale mohla jsem pozbýt všechno,“ dodává smířlivě. Vedle zpěvu se vždy věnovala také tanci. „Ještě nedávno jsem v Jeptiškách tančila asi dvě a půl hodiny, ale to už se mi fakt nechtělo,“ přiznává všestranná herečka. A svěří se divákům i s tím, že zdravý život považuje za poněkud nudný a recepty různých „zdravuší“ jsou jí zcela cizí. Naopak si ráda sem tam dopřeje nějakou tu cigaretku, trochu alkoholu či poctivý moučník s máslem, cukrem a vejci. „Nechutnají mi klíčky příliš,“ prozrazuje. Ve vzpomínkách se vrátí také do svého dětství, které zčásti prožila ve Vídni jako dcera zaměstnance ambasády. „Můj tatínek měl neprůstřelný kádrový profil: byl sirotek, z devíti dětí, v pětačtyřicátém vstoupil do strany a byl dříč,“ vypočítává. „Ve Vídni jsme byly tři roky, od mých osmi do jedenácti. Pak jsme se vrátili, a to byl pád, panečku! Žádné banány, žádné ovoce, nic. Tatínek navíc neměl už tu výplatu co ve Vídni.“ A když mu pak oznámila, že chce jít k divadlu, zhrozil se prý se slovy: „Mezi ty kuvy?“
Třetím hostem je špičkový fyzioterapeut a kondiční trenér Michal Novotný, jehož péčí a rukama prošly tenisové hvězdy jako Rafael Nadal či Novak Djokovič, ale také třeba legendy jako tenista John McEnroe, Andre Agassi nebo fotbalista Diego Maradona. Když má během zápasů svým svěřencům pomoct, je velice časově limitovaný. „Jsem limitovaný jen jednou minutou pro stanovení diagnózy,“ vysvětluje. „Hráči mají pouhé tři minuty na ošetření, a vy musíte na místě rozhodnout: je to výron, nebo jen bolavý sval?“ přibližuje stresové situace na turnajích odborník, který vystudoval ve Španělsku, kde i částečně žije. „Nemám žádnou kliniku, toho jsem se zbavil. To byly jen starosti,“ říká s tím, že vše, co potřebuje k výkonu svého povolání, má stále s sebou. „Mám v autě pouze lehátko a v kapse sluchátka, abych si jejich prostřednictvím vytvořil svoje klidné a sterilní prostředí. Poslouchám Mozarta.“ Moderátor Jan Kraus vyzval Michala, aby bleskově proklepl pana Odvárku, který se mu dnes nezdá a kterého, jak se ukáže, skutečně zlobí koleno. „Už jsem léčil v letadle i na lodi, ale ne před takhle velkým obecenstvem,“ přiznává fyzioterapeut nad svým pacientem. Jak probíhá vyšetření? Kdy se dostal k léčení hvězd? A léčí i obyčejné smrtelníky? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!