Vítejte v Rumunsku, v kraji zaslíbeném toulkám po venkově a horách. Pouť cestovatelů baťůžkářů často končí v Sedmihradsku, přitom vydat se dál na východ do Moldávie, je neméně zajímavé. Už jen vstupní brána zvaná Bicazská soutěska stojí za prožitek. Klikatá silnice zaříznutá hluboko mezi skaliska vzbuzuje respekt. Už před dvěma tisíci lety tady manévrovaly římské legie. Moldávie je dnes duchovním centrem Rumunska. Po celé zemi nenajdete tolik kostelů a klášterů jako právě tady. Uvnitř duchovních staveb jako by se zastavil čas. Budíček v klášterech obstarává primitivní nástroj zvaný toaca. Jde o ohoblované prkno, do kterého jeden z mnichů buší dřevěnou paličkou. Denní řád se dělí mezi bohoslužby a práci. V ženském klášteře v Durau vyrábějí zákusky. Cukrárna je hned za branou kostela. I do této části Rumunska se jezdí za rustikální exotikou. Tyto pohnutky místní těžko chápou, ale vůbec jim nevadí, když se posadíte na vesnickou lavičku vedle nich a budete pozorovat cvrkot. Třeba v podvečer, kdy nastává na vsi pozdvižení. Lidé shánějí své kravky z pastvy. Vodu pro dobytek čerpají ze studní ještě pořád pomocí rumpálů. A naproti vám vyrábí metlář košťata do chlévů. Město Jaš však dává zapomenout na chudý moldavský venkov. Po tři sta let bylo hlavním městem Moldavského knížectví a dokonce několik let i kapitolem nově vznikajícího Rumunska. Můžeme v něm obdivovat výstavné neoklasicistní paláce a dokonce i budovu hotelu Traian, kterou projektoval sám Gustave Eiffel.
S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem skrz Pekelnou šíji na prohlídku historického města Jaš, mezi vinice u Cotnari za pomalým vinařem a do pohoří Ceahlau za řádovými sestrami, které provozují cukrárnu (2017). Režie R. Vašíček