V roce 1911 postavilo Norsko vodní elektrárnu Vemork, která byla tehdy největší na světě. Tento v přeneseném smyslu slova vědecký zlatý důl byl výsledkem výzkumných úspěchů norských vědců. Na začátku 30. let 20. století vědci zjistili, že vedlejším produktem Vemorku je těžká voda, voda s unikátním složením a vlastnostmi, díky kterým může sloužit k výrobě nukleární energie a jaderných zbraní. Místo grafitu se jako moderátoru k regulaci jaderného štěpení používal oxid deuteria neboli těžká voda. Tím se dalo předejít explozi. Těžká voda se změněnou molekulou vodíku v roli moderátoru sloužila k ovládnutí toho, co by mohlo být ve větším měřítku smrtelně nebezpečné. Norský vědec Laif Tronstad patřil mezi světovou špičku. Tento génius stál u zrodu procesu na výrobu těžké vody. Vedení společnosti Norsk Hydro požádalo Tronstada, aby navrhl k elektrárně Vemork nový provoz, umožňující výrobu těžké vody v průmyslovém měřítku. Přibližně ve stejné době došlo v Evropě k politickému otřesu, když si Němci zvolili nového vůdce. Hitler se chopil moci v roce 1933, nacistický režim byl brutální. Nacisté začali téměř okamžitě likvidovat jakoukoli potenciální opozici, politickou i společenskou. Sílící nacistický režim vyhnal ze země mnoho vědců, zvláště Židů, kteří chtěli svobodně pokračovat ve své práci. Když nějakou zemi začnou opouštět vědci, považuje se to za odliv mozků. Země tím ztrácí schopnost inovací, přichází o technologický pokrok a vědecký výzkum.
27. února 1943 za chladného zimního večera dorazila skupinka devíti norských commandos k hydroelektrárně Vemork. Jejich úkolem bylo zničení zásob a výroby těžké vody, která byla životně důležitá pro německou výrobu jaderné bomby. Kanadský dokumentární cyklus (Premiéra)