S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za vzácným sýrem pecorino, který se při konzumaci hýbe, za panenskými plážemi Smaragdového pobřeží přístupnými pouze z moře a do městečka se satirickými freskami na stěnách domů (2006). Režie M. Kučera
Jiří Bartoška a Miroslav Donutil se tentokrát vydali na cestu osobně a vybrali opravdu působivý cíl: italský ostrov Sardinii. Domov hrdého národa Sardů s úchvatnými pobřežními scenériemi a milionářskými letovisky je čím dál populárnější destinací našich turistů. Dvojice zvědavých cestovatelů se během svého putování například přichomýtla k výrobě tenoučkého chleba, pečeného v pecích na mandlových slupkách, setkala se se zvláštními a přítulnými divočáky, kteří vznikli křížením domácích prasat a jejich divokých příbuzných, a viděla i místní tradiční pěvce při jejich opravdu zvláštním hrdelním zpěvu. Naši průvodci by nebyli správními dobrodruhy, kdyby neokusili také něco z tamějšího zakázaného ovoce: tajně odběhli na sedm chráněných pláží Smaragdového moře, které jsou veřejnosti nepřístupné, neboť takovou nádheru je třeba chránit všemi způsoby. Naopak notnou dávku odvahy vyžaduje ochutnávka vzácného sýra pecorino, do kterého mistr sýrař nechá mouchy naklást vajíčka, aby docílil nevšední chutě. Pochoutka, v níž se při pojídání hýbou bílí červi, sice cestovatele příliš neuchvátila, o to více si pochutnali na místním vínu.