„Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě Lomikare na Boží súd. Barevný film Martina Friče podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska zpracovává známou historii vzpoury statečných Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou a Matějem Příbkem, proti násilnickému tyranství cizáckého šlechtice Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu, který je v Jiráskově předloze uváděn jako Laminger, lidově zvaný Lomikar. Tento bavorský šlechtic v letech 1621 a 1630 obdržel chodské vsi a doposud svobodní Chodové pak byli v roce 1668 prohlášeni za poddané, což mezi nimi vzbudilo velkou nevoli. V polovině sedmnáctého století chrání šumavské hranice Chodové, kteří za tuto službu požívají svobody od poddanství a podléhají přímo králi. Po bitvě na Bílé hoře jsou však prodáni říšskému radovi Lamingerovi, lidově přezdívanému Lomikar. Ten jejich práva neuzná a nutí je do roboty. Chodové se bouří a odvolávají se na královské listiny, které jim jejich výsadní postavení zaručují. Lomikar však většinu pergamenů spálí. Dvě nejdůležitější listiny však naštěstí uchovala matka Jana Sladkého Koziny. S nimi se chodská delegace pokusí uplatnit spravedlnost nejprve ve Vídni, poté u apelačního soudu v Praze. Po uvěznění Koziny a jeho dvou druhů dojde k povstání proti vrchnosti.