Psal se červenec 1945. Po téměř šesti letech války, prezident Spojených států Harry Truman udělal bezprecedentní rozhodnutí použít proti Japonsku jaderné zbraně. Posádka křižníku Indianapolis vyplula s přísně tajným nákladem ze San Franciska a v rekordním čase přeplula Pacifik a doručila díly na výrobu jaderné bomby Little Boy na malý ostrov Tinian. Po dokončení rozhodující části plavby dostal kapitán McVay rozkaz, aby se s křižníkem připojil k přípravám invaze do Japonska. Ale téměř 1200 kilometrů před cílem, uprostřed Filipínského moře, byl křižník napaden japonskou ponorkou I-58. Japonci odpálili šest torpéd, dvě z nich USS Indianapolis zasáhla. První utrhlo příď a druhé vyřadilo generátory. Námořníci ve strojovně v podpalubí neměli ponětí, co se děje. Usoudili, že loď byla napadena a protože z můstku nepřišly žádné rozkazy, zvýšili rychlost na maximum. Posádka neměla čas reagovat, většina se pokusila opustit potápějící se loď. Na vodu se podařilo spustit jen málo záchranných vorů. Většina námořníků měla jen záchrannou vestu a někteří ani to ne. Přestože se radistům podařilo odvysílat třikrát SOS, neměli možnost ověřit, zda volání o pomoc někdo zachytil. Signál byl zachycen, ale kvůli různým pochybením ignorován. Posádka křižníku Indianapolis netušila, že velitelství flotily žádnou záchranu neposlalo. Po opuštění lodi se 900 trosečníků z původní posádky dvanácti set mužů shromáždilo do skupin, roztroušených na kilometry daleko.
Jedna z nejstrašnějších námořních katastrof v historii uvrhla 900 mužů do beznadějné situace uprostřed Tichého oceánu mezi stovky žraloků. Kanadský dokumentární cyklus