Trať mezi Brnem a Českou Třebovou patří k našim nejvytíženějším. Málokdo však tuší, kolik zajímavostí a krásy se skrývá coby kamenem dohodil od železničního náspu. Režie P. Lokaj
Kdo pravidelně jezdí vlakem mezi Brnem a Prahou, jistě z okénka velmi dobře zná sevřené svitavské údolí plné tunelů a skal. Je to jedna z opravdu starých tratí, na které se vlaky proháněly už před polovinou 19. století. Pepa Polášek vyráží z Brna soupravou, která je tažena úctyhodným strojem z roku 1911 - lokomotivou, které naši předkové dali přezdívku Hrbáč - podle charakteristického tvaru kotle. Díky železnici a změně zákonů v polovině 19. století se v údolí Svitavy začaly kromě tradičního hutního průmyslu rozvíjet i textilky, často patřící významným židovským rodinám. Zároveň jsou turistické trasy mezi Adamovem a Blanskem skvělou vstupní bránou do blízkého Moravského krasu. Nedaleko Brněnce zapůsobí na poutníka pochmurným dojmem chátrající ruiny tzv. Schindlerovy továrny. Pepa ale chvátá na daleko příjemnější místo: k rybníkům nedaleko Opatova, kde má schůzku s Marianem Polákem, režisérem slavného přírodovědného filmu Planeta Česko. Pepa zjišťuje, jak nesnadné je natáčení vodního ptactva v bažinách. Také další zastávky na cestě budou plné překvapivých souvislostí a zajímavostí, které se schovávají nejen v přírodních zákoutích, ale i na zdech a za zdmi historických budov.