Inspirace přírodou a znalostmi pradávných kultur by mohly pomoci v udržitelném hospodaření s vodou. Německý dokument z cyklu Touha po vědění (Premiéra)
Lidé nemohou přežít bez přístupu k pitné vodě, ale její zdroje se ztenčují. Koloběh vody je složitý a důsledky našeho nesprávného zacházení s vodou se exponenciálně násobí. Ledovce hrají klíčovou roli při udržování našich zásob sladké vody, protože uchovávají její velkou dostupnou část. Při tání ji postupně uvolňují. Oteplování globálního klimatu však dramaticky urychlilo proces, který se dosud odehrával po staletí. V krátkodobém horizontu uvolnilo více sladké vody, která však jednoduše odtéká do moře, což způsobuje záplavy na pobřeží a erozi důležitých ekosystémů říčních delt. Podíl slané vody vůči sladké je v důsledku toho stále méně příznivý. Vědci jsou znepokojeni a někteří přicházejí s překvapivými řešeními. Po desetiletí pozorně sledují postupnou obnovu kdysi vysušených rašelinišť. Jiní hledají zásoby sladké vody tam, kde by je většina lidí jen stěží tušila - ve světových oceánech. Přesněji řečeno, hledají pod mořským dnem, kde geologové a oceánologové pomocí nejmodernějších technologií sondují ložiska sladké vody. Významnou roli hraje také archeologický výzkum. Na Maltě byla objevena složitá infrastruktura pro zásobování vodou. Podle archeologů ji vybudovali Féničané v roce 800 před naším letopočtem. A v Peru předkolumbovská civilizace vedla vodu z horských oblastí přímo tam, kam chtěla.