S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do Zlatého chrámu, srdce sikhismu, do největší jídelny světa a na hranici s Pákistánem, kde se každý večer odehrává jedinečný rituál (2017). Režie J. Jindra
Název regionu Paňdžáb lze přeložit jako "pětiříčí". Město Amritsar (což znamená "Jezero nektaru nesmrtelnosti") je nejvýznamnějším (nikoliv však hlavním či největším) městem tohoto indického svazového státu. Je centrem a posvátným městem sikhského náboženství. Sikhský Zlatý chrám je nejdůležitější svatyní této víry a skutečným srdcem, kolem něhož se točí život v Amritsaru. Je to obrovský a rozlehlý komplex budov z bílého kamene, uvnitř leží obrovská nádrž a uprostřed ní září samotný Harimandir, chrám pokrytý měděným plechem, který je pozlacen několika tunami zlata. Zde se ve dne nachází originál knihy Guru Granth Sahib, sepsaný přímo desátým sikhským guru - Guru Gobindem Singhem. Tato posvátná kniha se každý večer přenáší na nosítkách k úschově. Zlatý chrám je spojený s jídelnou pro poutníky, kde denně nakrmí zdarma více jak sto tisíc strávníků. Dobrovolníci vaří, pomáhají při chodu komplexu, nebo přispívají podle svých možností penězi či materiálem. Každý den večer v době západu slunce se na hraničním přechodu Wagha-Láhaur odehrává velkolepá podívaná - rituál uzavírání hranice a stahování vlajky. Na obou stranách stojí obrovské tribuny, které se zaplní diváky, a před nimi pochodují gardy v parádních uniformách s vysokými čepicemi, které ještě zdůrazňují obrovský vzrůst vojáků. Diváci soupeří, která strana bude křičet hlasitěji a vydrží to déle.