O věcech mezi nebem a zemí
Peter Tavel se ve svém Svátečním slově zamýšlí nad věcmi mezi 'nebem a zemí'. Vychází při tom z osobních zkušeností získaných při plavbě Indickým oceánem. Před nějakým časem se po něm totiž plavil na stoleté plachetnici. Plavba byla součástí výzkumu vlivu izolace a zátěžové situace na psychiku člověka. Po třídenním bezvětří na otevřeném moři v posádce stoupalo napětí. Kapitán lodi přišel za Peterem a řekl: 'Ty jsi ten mnich z kláštera, že? Prosím tě, pomodli se, abychom měli vítr.' Peterovi bylo trochu proti srsti modlit se za takto podřadnou věc, nakonec ale odešel do kajuty a odsloužil mši svatou. Asi za hodinu přišel takový vítr, že loď letěla po hladině jako tryskáč... A proč o tomto příběhu mluví Peter Tavel ve svém Svátečním slově? Protože v dnešní hodnotové a trochu chaotické době člověk hledá orientaci. Náboženské denominace a filosofické proudy nabízejí hodnotové systémy, podle kterých může člověk uspořádat svůj život. Mnohá naše rozhodnutí jsou řízená pragmatismem. Udržet si ideál někdy vyžaduje nadlidský výkon. A děkan Tavel na základě své životní zkušenosti tvrdí, že aktivitu někdy přebere Bůh. Promluví tak jasně a mocně, že to s člověkem zatřese.