Základní totalitní myšlenkou je, že člověk je vlastnictvím státu. V 70. letech minulého století se stalo zneužívání psychiatrie běžnou metodou potlačování politických a náboženských disidentů. Psychiatrie se jako obor stala předmětem zájmu Státní bezpečnosti. Psychiatři přicházeli do styku s lékařským tajemstvím, věděli o jednotlivcích více, znali citlivá místa. Prostřednictvím psychiatrů měla StB navíc dopad i na jiné obory, ve kterých se osoby, o které se zajímala, pohybovaly. Důležitou osobností a zároveň příkladem byl katolický aktivista Augustin Navrátil. Na jeho případě je zřetelné zneužití psychiatrie k diskriminaci občana, jehož politický postoj byl odlišný od toho oficiálního. Navrátil byl křesťan a jeho postoje byly autenticky křesťanské. A právě proto byl označován za osobu s anomáliemi. Další výraznou osobou, kterou StB šikanovala a která se stala obětí násilné psychiatrické "léčby" byl publicista a filozof Mirek Vodrážka. Paralelní linií tématu jsou postavy výrazných a populárních psychiatrů jako Miroslav Plzák, kteří zneužívali, nebo využívali svého postavení a intimní informace o svých pacientech a kolezích posouvali za dveře svých ordinací. Porušovali tím nejen lékařské tajemství, ale také etiku, morálku a důvěrné vztahy mezi pacientem a lékařem.
Komunisté se v prosazování a upevňování své moci neštítili ničeho, překážkou nebylo ani lékařské tajemství. Dokumentární série, která zkoumá mechanismy fungování československé státní bezpečnosti a odhaluje pozadí tajných operací i příběhy jejich obětí. Režie M. Sľúková (Premiéra)