Nabrousíme kosy a nasušíme voňavé luční seno na zimu tak, jak to dělávali naši dědové. Čtvrtá série magazínu o dovednostech našich předků. Režie V. Karas (Premiéra)
Na Terezu a Petra čeká tentokrát úkol, který naši dědové svědomitě plnili každý rok. Dostatečná zásoba sena na zimu byla zárukou přežití ustájených hospodářských zvířat a tím i prosperity každého hospodářství v dalším roce. Uvidíme také, jak se seno správně obrací a také jak se sušívalo na tak zvaných razsochách. I naše babičky měly o senoseči plné ruce práce a tak nebyl čas na nějaké dlouhé vaření. Připravíme si tedy vydatný a překvapivě chutný oběd - flíčky s dušeným zelím. Podíváme se na místo, kde louka, osetá pečlivě namíchanou pestrou směsí, vypadá tak, jako bychom se přenesli zpátky do časů, kdy tu sídlili pradávní Keltové. A věděli jste například, že koně poznají luční seno posekané ručně, kosou, a dávají mu přednost?