O životě a práci jediného ženatého katolického biskupa Fridolína Zahradníka (1999). Režie S. Kabošová
Fridolína Zahradníka za jeho života zachytilo mnoho filmových štábů z nejrůznějších států. Všichni se chtěli podívat především na světovou raritu: ženatého biskupa, který byl v roce 1969 řádně vysvěcen pro oba rity, tedy pro římsko- i řecko-katolickou církev. Štáb tohoto dokumentárního portrétu zajímal především lidský rozměr katolického kněze, který se vzdal všech atributů, příslušejících jeho funkci, teoretických a kazatelských slov a skutečně naplnil svůj život láskou a obětavostí pro bližního. Těmi bližními byli pro Otce Fridolína zejména lidé na okraji společnosti, ti, které nikdo nechce - Romové, bezdomovci, propuštění vězni atd. Spolu s dalšími spolubratry z tajné církve, která se za totality skrývala před chapadly StB, založil v r. 1991 charitativní společenství Emauzy ČR. Navázal tak na myšlenku Abbé Piera, který založil první domy a dílny pro bezdomovce ve Francii již v 50. letech. Dnes jsou Emauzská společenství již v mnoha státech. Otec Fridolín ve snímku vypráví nejen o věznění a mučení duchovních, ale i o odpuštění, opravdové lásce k bližnímu, o tom, jak lze na "zelené louce" vybudovat domov pro ty, kteří ho tolik potřebují.