Petr Nárožný a jeho hosté vzpomínají na velkého divadelního a filmového herce a vynikajícího dabéra (2012). Účinkují: P. Filipovská a P. Wolfová. Režie A. Činčerová
Vynikající dabér a herec František Filipovský se narodil v Přelouči do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského st. Po otci zdědil umělecké nadání, už od dětství hrál na různé hudební nástroje a v kostele zpíval na kůru. Odešel do Prahy, kde studoval dějiny umění a estetiku a současně vystupoval a režíroval na různých pražských scénách (v letech 1929-1930 to byla Velká opereta, Voice - band E. F. Buriana a Moderní studio J. Frejky a v letech 1930-1931 v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně). Profesionální dráhu započal v Osvobozeném divadle (1931-1938). Poté hrál ve Švandově divadle na Smíchově (1939-1940), v žižkovském Moderním divadle (1940-1942) a v divadle Uranie (1942 až 1944). Odtud se dostal do činohry Národního divadla (1945-1992). Rovněž hostoval na různých pražských scénách (Semafor či Viola). Od mládí Filipovský vynikal hudebním a fyzickým nadáním, které ho předurčovaly ke zpěvoherním a fraškovitým rolím, a už v mladém věku ztvárňoval různé malé rtuťovité, čilé a sršaté pány a dědy. Filipovský nevytvářel postavu v celé její šíři, ale rozdroboval ji do malých a ostrých detailů úkonů a gest. Do povědomí diváků se zapsal rolemi studentů - šprtů a podlejzáků v oblíbených komediích Martina Friče. Byl Krhounkem v komedii Škola základ života (1938) a Mazánkem ve snímku Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Tyto dvě role hrál, když mu bylo dávno přes třicet. Nejvíc proslul jako dabér. Zejména geniálním dabingem francouzského herce Louise de Funése. Tohoto herce si již bez hlasu Františka Filipovského nikdo nedovede představit.