Štěpy
Dvacátý ročník Mezinárodního folklórního dětského festivalu. Albert Hauptmann s dalšími vedoucími jej založili proto, že po roce 1989 zanikly téměř všechny možnosti k vystupování dětských folklorních souborů. Festival se konal ze začátku na provizorním podiu před kinem Morava, potom bylo několik ročníků v areálu Komár, ale v roce 2001 přesídlil do krásného prostředí zámeckého parku, které dává vyniknout pestrosti a barevnosti krojů. Toto místo dalo taktéž podnět k uvádění programu neobvyklým způsobem. Pořadem provází postavy spojené s historií Veselska. Ať už jsou to postavy fiktivní nebo reálné, pan hrabě a další postavy z Veselského zámku, vodník, strašák... Festivalu se zúčastnily desítky souborů z okolí, celé České republiky, ale i zahraničí a počet účinkujících jde do tisíců. V letošním roce se festivalu zúčastnil folklorní soubory: Belencéres z Maďarska, Maly Ondraszek z Polska, Radosť z Banské Bystrice, Jarošáček z Mělníka, Ostravička z Ostravy, Danájek ze Strážnice, Hradišťánek z Uherského Hradiště a domácí Štěpnička.
Ruční výroba papíru
Papírenskou manufakturu ve Velkých Losinách dal vybudovat v místech bývalého obilního mlýna Jan mladší ze Žerotína. Podle svědectví historických pramenů zahájila papírna svou výrobu jako jeden z podniků rozvíjejícího se vrchnostenského hospodářství někdy v rozmezí let 1591-1596 a je nejstarší ruční papírnou v Evropě. Velkolosinská papírna má už svůj staletý rituál výroby ručního papíru. Vyčištěné, roztříděné a na drobné kusy rozřezané hadry se vařily s vápnem za zvýšeného tlaku a teploty v otáčejícím se vařáku, který byl do papírny pořízen v roce 1896. Teprve takto připravená hadrovina se dále upravovala a zpracovávala ve výrobním procesu.
Parní vařák byl v losinské papírně v provozu až do roku 1965, kdy došlo k nahrazení již nevyhovující hadrové suroviny čistým bavlněným vláknem, tzv. lintersem. Právě na tomto místě vznikají jednotlivé listy ručního papíru nabíráním, tzv. čerpáním papíroviny na čerpací formy.
Hlazení papíru je jednou z posledních operací. V minulých staletích se papír hladil ručně kamennými (achátovými) hladítky. V 18. století se v evropských papírenských manufakturách objevil kalandr neboli žehlička. Papíry se na něm hladí po jednom a po každé straně zvlášť.
Listy se pokládají na lepenkovou podložku a hladí se za studena mezi dvěma otáčejícími se kovovými hladícími válci. To vše dělají v počtu asi dvaceti zaměstnanců tak dlouho, až mají na konci roku asi 12 tun ručního papíru pro klienty v Česku, ale i v USA, SRN, V. Británii, Rakousku , Polsku či Slovensku. Unikátní areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby. Je jediným evropským výrobcem, který neprodukuje ruční papír jen jako součást muzejního programu pro turisty, ale s každodenní pracovní dobou pro své regulérní klienty. V roce 2002 byl celý areál papírny prohlášen vládou ČR národní kulturní památkou.
Slavnosti hanáckého kroje
V úvodním ročníku se kroje představily snad v té nejširší možné paletě při hanácké svatbě. Předloni se věnovali šátkům a vloni si všichni přišli na své při předvádění spodního prádla. Tedy záležitosti zatím veskrze související především se ženským krojem. Nyní je konečně na čase podívat se i na kroj mužský. A protože chlapi mají jiné starosti než strojení a šíře tématu tedy není tak obsáhlá, vezmeme to, jak se říká, "z jedné vody na čisto". S podtitulem "Proměny muže" se podíváme na podoby kroje od chlapeckého, přes oblečení ženicha až po oděv, který nosili ti nejstarší. Zvláštní pozornost chceme věnovat odvedencům, resp. významu tohoto okamžiku zlomu v někdejším životě mladých mužů. Samozřejmě nebude chybět ani klenot zapsaný i do nehmotného kulturního dědictví UNESCO - verbuňk. Jako vždy to bude příležitost ke vzájemnému předávání zkušeností z krojové oblasti a k neformálnímu pobesedování o tom, co nás společně zajímá.
