Novinář a spisovatel Mark Twain řekl: „Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

9. červen 1894 – † Karl Friedrich Louis Dobermann ( 2. 1. 1834)

S Darinkou Rolincovou vypadá jako mazlíček, ovšem pokud se objeví ve filmu, bude téměř jistě zlý a děsivý. Tento velmi temperamentní pes byl „stvořen“ v druhé polovině 19. století a nese jméno svého šlechtitele.

Karl Friedrich Louis Dobermann byl zaměstnancem daňového úřadu v německé Apoldě, ovšem uvádí se, že za svůj život vystřídal mnoho jiných profesí, byl například exekutorem, nočním hlídačem, obecním strážným nebo odchytával toulavé psy. S přihlédnutím k tomu, že konec 19. století se jen hemžil různými lapky a vrahy, je nám jasné, k čemu pan Dobermann potřeboval hlídacího psa. Město Apolda bylo navíc proslavené právě psími trhy.

A tak začal šlechtit. Protože se nedochovaly žádné záznamy, není dnes jasné, ze kterých plemen vlastně dobrman pochází. Předpokládá se ale, že Karl prostě křížil ty nejagresivnější typy. A dařilo se mu. O jeho psech se brzy začalo říkat, že se nebojí ani čerta. A to v té době něco znamenalo!

O dobrmany začal být velký zájem a Karl měl tak pro své chovy odbytiště. Než ale stihnul vlastnosti tohoto skvělého plemene upevnit, zemřel. Naštěstí se našel další nadšenec do chovu dobrmanů, Otto Göller, a tak postupně dobrman získával svou dnešní podobu. Současní chovatelé se snaží mírnit dobrmaní agresivitu a zároveň zachovat jejich skvělé hlídačské schopnosti.

12. červen 1979 – Bryan Allen přeletěl kanál La Manche

Téměř přesně sedmdesát let poté, co Louis Blériot úspěšně přeletěl kanál La Manche, se nad kanál vznesl Američan Bryan Allen. V čem a proč?

V roce 1959 Skupina pro letadla poháněná lidskou silou vyhlásila 1. ročník takzvané Kremerovy ceny – jméno dostala po britském průmyslníkovi Henry Kremerovi, který soutěž financoval. Úkolem bylo zkonstruovat letadlo na lidský pohon, které bude schopné vzlétnout, ve výšce alespoň tří metrů obletět trasu ve tvaru osmičky a opět přistát. To splnil až v roce 1977 právě Bryan Allen s letadlem nazvaným Gossamer Condor – česky bychom asi řekli: kondor lehký jako pavučinka.

Skupina poté vypsala druhou soutěž s velmi přísnými podmínkami, jejímž cílem bylo přeletět na šlapacím letadle kanál La Manche. A Allen se svým týmem se pustil do práce. Přípravy vyžadovaly odlehčení letadla a tvrdý trénink. Po dvou letech práce byl let stanoven na 12. června 1979, kdy byla příznivá předpověď počasí.

Start se povedl až napodruhé – při prvním pokusu stroj, nazvaný Gossamer Albatross, nevzlétl a drobně se poškodil. Přelet způsobil velkou senzaci, a tak Allena doprovázely kromě záchranářů i čluny plné novinářů. V jeden moment se novináři málem s letadlem střetli, naštěstí je ale ostatní včas upozornili. Další problém nastal, když letovou trasu křižoval ohromný supertanker s ropou. I malé změny v proudění vzduchu mohly křehký Albatross ohrozit, ovšem i tohle se podařilo překonat.

Na otázku novinářů, zda by let podnikl ještě jednou, odpověděl: „Samozřejmě, ale dnes již ne.“ Za svůj výkon získal odměnu 100 000 liber.

12. červen 1929 – Anne Franková (únor 1945)

Anne Franková se narodila ve Frankfurtu nad Mohanem do reformní židovské rodiny. Po nástupu nacismu se odstěhovali do Amsterdamu, kde otec Otto Frank dostal pracovní nabídku.

Za okupace, poté, co matka Edith dostala předvolání do transportu, se rodina spolu s dalšími Židy ukryla v zadním traktu domu, ve kterém sídlila Ottova firma. Ve svém domě nechali nepořádek a dopis naznačující, že utekli do Švýcarska. Na cestu do úkrytu se vydali pěšky, protože jako Židé nesměli jezdit hromadnou dopravou, a v několika vrstvách oblečení, aby nenesli žádná zavazadla.

V zadním traktu domu žila rodina Frankových přes dva roky. A právě tady psala tehdy třináctiletá Anne svůj deník, který po válce obletěl svět. Nejprve psala jen sama pro sebe, pak ale v londýnském rozhlase zaslechla, že po válce bude potřeba zveřejnit všechny dokumenty o utrpení Židů, mimo jiné i deníky. Tehdy se rozhodla, že jednou napíše knihu. A deník jí měl sloužit jako podklady.

V létě roku 1944 byla ale jejich skrýš na anonymní udání prozrazena a všech osm ukrývajících se osob transportováno do Osvětimi. Anne se svou sestrou Margot pak putovala do tábora Bergen-Belsen, kde obě zemřely na tyfus jen pár týdnů před osvobozením. Z celé rodiny přežil jen otec Otto, který se rozhodl splnit dceřino přání a deník vydat. Na jeho motivy vzniklo mnoho děl, například i opera.

Některé pasáže deníku Otto vypustil. Sama Anne několik stránek zakryla, experti později zjistili, že se jedná o necudné vtipy nebo úvahy o sexualitě. Přes všechny útrapy byla Anne prostě normální náctiletou dívkou.

15. červen 1874 – skončila 1. výstava impresionistů

Když Claude Monet prezentoval svůj obraz „Imprese – východ slunce“, vyvolalo to obrovskou vlnu reakcí. Přestože někteří dílo chválili, většina kritiků se vyjádřila negativně. Recenze Louise Leroyase, publikovaná v časopise Le Charivari, vstoupila do dějin. Píše v ní mimo jiné: „Tapetový papír ve stadiu embryonálním je čímsi dokonalým v porovnání s touto marinou!“ Samotný článek nesl název Výstava impresionistů, což bylo míněno hanlivě, nicméně název se ujal.

Stvořitel věhlasných leknínů svou impresi namaloval pravděpodobně velmi rychle, takzvaně na jeden zátah, a tak působí opravdu trochu skicovitě. Ovšem velice přesně zachycuje jednotlivé části přístavu Le Havre, proto dnes víme, odkud Monet obraz maloval – z tehdejšího hotelu De l'Amirauté. Mimochodem, Monet si tento drahý hotel mohl dovolit, protože své obrazy v té době už prodával za 1000 až 1500 franků, což byla suma, za kterou byl Vincent van Gogh schopný žít půl roku.

V roce 2014 provedli vědci důkladnou studii. Zaujala je výrazně růžová obloha na obraze. Zkoumali meteorologické údaje a došli k závěru, že obraz musel vzniknout ve středu 13. listopadu 1872. Pokud chcete jedno z nejslavnějších děl světa vidět živě, vydejte se do Musée Marmottan v Paříži.

Kdo to byl?

Tentokrát se vás budeme ptát na jméno velké české horolezkyně, která svoje výstupy skromně nazývala vysokohorskou turistikou.

Dáma, na jejíž jméno se ptáme, začínala na pískovcích Labského údolí a v Sasku, později se přesunula do Tater i do Alp. Brzy slavila úspěchy a pouštěla se do velice těžkých výstupů po celém světě. Spolu s Alenou Čepelkovou patřila ke špičce českého ženského horolezectví. Zdolala Dolomity i Kavkaz, s Čepelkovou absolvovaly první zimní a zároveň ženský výstup Anglické cesty na Pic Badile.

Pracovala také jako vedoucí prodejny sportovních potřeb v Ústí nad Labem. Po expedici na Anapurnu si musela dát na pár let pauzu, protože podstoupila operaci kolen. K lezení se ale vrátila a jako první žena vylezla podruhé Italskou cestu na Huascarán. Dál se vydala do Himalájí a Karákoramu, který se jí stal osudným. Po zdolání vrcholu Broad Peak se nevrátila do základního tábora. Předpokládá se, že špatně šlápla a zřítila se. Bylo jí pouhých 53 let.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.