Bubeník z Valašských Klobouků Jiří Nedavaška se narodil, jak sám říká, jako mnoho jiných z velké lásky, která se později změnila v nenávist. Od maminky, jež vždycky milovala Stalina a sovětské válečné filmy, přestože je dcerou továrníka, zdědil nemuzikálnost. A po tatínkovi, jenž každý večer poslouchal Svobodnou Evropu, zase muzikálnost. Oba rodiče také zcela přirozeně stáli při formování Jurových názorů na život, společnost, ale i víru. V mládí se nejvíce věnoval lyžování, ale přibližně v době dovršení plnoletosti mu do života vstoupily bicí a o Jurově budoucnosti bylo definitivně rozhodnuto. Následoval vyhazov ze školy, seznámení se s lidmi z undergroundu, otevřený dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, obvinění z rozvracení republiky, nezdařený pokus o emigraci, atd. Tehdy pětadvacetiletý ogar z Valašska si toho zkrátka prožil poměrně dost, ostatně jako mnoho dalších.

Díky Bohu přišel rok 1989, přesto byl Jiřího případ "pouze" odložen... Nastala léta, jež Jura strávil na ulicích Evropy jako pouliční muzikant a také v různých jazzových, rockových, punkových a jiných souborech. V současnosti hraje se třemi hudebními tělesy - "asijazzovou" kapelou Ležérně a vleže, vsetínskou folkovou skupinou Žamboši a skupinou Noční ftáci ze Slavičína. Kromě hraní vyučuje hře na bicí nástroje, pořádá bubenické dílny a užívá si vytoužené svobody. Svou cestu k víře si našel, a protože si dobře vzpomíná na to, jak byla trnitá, i dnes se v tom nejlepším smyslu slova angažuje ve společenském životě...