Vzpomínka na výrazného, nedávno zesnulého umělce Jiřího Tylečka, který se svou ženou malířkou vytvořil dnes už světoznámou značku Tylek&Tylecek (2013). Připravili: M. Růžičková, V. Pokorný, K. K. Keteleš a H. Teislerová
Když v roce 1983 odjížděli malíři Zdenka a Jiří Tylečkovi na organizovanou dovolenou do Španělska, věděli, že se nevrátí. Jejich rozhodnutí bylo pevné, ač na tehdejší dobu některými nepochopitelné. Žili v nově postaveném a vybaveném domě s krytým bazénem, Jirka pracoval v ČST jako scénograf, Zdenka malovala a prodávala obrazy. Měli dvě zdravé, šikovné děti. Úspěšná rodina. Jenže. Oba malovali, nacházeli svůj styl a v malování viděli svůj příští život. Malovat a prodávat svá díla v oné době šlo pouze přes Dílo. V Díle seděla komise, která přijímala obrazy. Komisi nešlo obejít. A ta měla svůj vkus, svoje instrukce. Obrazy manželů Tylečkových byly málo socialistické. Ve Španělsku Tylečkovi konstruovali svůj útěk, až se stali podezřelými. Byli hlídáni na každém kroku a už skoro ztráceli naději. Až jednou při cestě z procházky vedle nich náhodně zastavil prázdný taxík, oni naskočili a nechali se vézt, dokud jim stačilypeníze. Dále pokračovali lesem, mimo komunikace. Měli strach. Po několika vysilujících dnech dorazili k řece, tvořící hranici mezi Španělskem a Francií.
V patách měli španělské celníky. Bez rozvahy skočili do řeky, aby vpadli do rukou celníků francouzských. Ti je strčili do cely, a když si sušili mokré oblečení a unaveni usnuli, někdo Jirkovi ukradl jeho značkové džíny. Oblečení, které měli na sobě, bylo jejich jediným majetkem. Jirka před cestou do Paříže k výslechům vyfasoval kalhoty, které přepásal prádelní šňůrou, aby je neztratil. Dnes žijí v Paříži 36 let. Není pochyb o tom, že začátky byly velmi svízelné. Oba jsou však velice pracovití, houževnatí lidé. A měli, co chtěli. Když se Jirka naučil základům nového jazyka, odvážil se ohlásit ve francouzské televizi, aby se ucházel o místo scénografa. Práci, kterou vykonával předtím v ostravském studiu Československé televize. Byl přijat šéfarchitektem. Na otázku, jakým žánrem se zabýval, Jirka popravdě odpověděl, že všemi - zpravodajstvím počínaje a hranými filmy a inscenacemi konče. Po otázce na množství pořadů měsíčně nebo za rok Jirka hlasitě vypočítával - při frekvenci jednoho pořadu za dva týdny, nebo častěji dvou pořadů za týden... Nedopověděl. Šéf ukázal na dveře a řekl jediné slovo: Ven! Pro tehdejšího šéfa přes výtvarno v Paříži, byl člověk, který udělal takové množství invenční práce v tak krátkém časovém období, člověkem naprosto neprofesionálním, lehkoživkou a lemplem, nebo člověkem, kterému jde jen a jen o peníze.
V roce 1988, tedy po pěti letech, otevřeli svou první galerii Art Atelier v Paříži. Galerie existuje dodnes. Stále tam lze koupit jejich obrazy za nižší ceny, jako vděk lidem bydlícím v okolí. Ti je ze začátku podporovali, kupovali jejich díla i na splátky, nabídli jim pomocnou ruku i přátelství. Z Jiřího a Zdenky Tylečkových se stali Tylek & Tylecek. Svou galerii měli i v hotelu Ritz na náměstí Vendome a v Mihama Museum v Japonsku. Vystavovali také na Martiniku, Korsice, ve Švýcarsku, Itálii, Austrálii, Belgii, na Tahiti a v ČR. Ve Francii žili napůl v Paříži a na statku u Remeše s malířskými ateliéry.