Americký spisovatel Robert Jackson Bennett tvrdil, že „běhání je ten nejryzejší bojový sport, při každém kroku totiž bojujete sami se sebou.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

11. listopad 1938 – Josef Odložil († 10. 9. 1993)

Úspěchů zažil Josef Odložil celou řadu. Kromě několika titulů mistra republiky vybojoval v roce 1964 na olympijských hrách v Tokiu stříbrnou medaili. Jeho mohutný finiš v závodě na 1500 metrů tehdy doslova zvedl diváky ze sedadel.

Josef Odložil byl ve skvělé kondici. Psal se rok 1965. Právě tato sezóna byla v jeho kariéře nejúspěšnější.

Další olympiáda se konala v roce 1968 v Mexiku. Josefu Odložilovi se podařilo přitáhnout pozornost miliónů sportovních fanoušků. Tentokrát ale ne sportovním výkonem, skončil až na osmém místě, ale svatbou s úspěšnou sportovní gymnastkou Věrou Čáslavskou.

Všechno dobře dopadlo. Alespoň pro tuto chvíli. O rok později skončil Josef Odložil se sportovní kariérou a věnoval se profesi trenéra. V osmdesátých letech manželství s Věrou Čáslavskou skončilo rozvodem. Ale osudovým se stal pro Josefa Odložila až rok 1993. Po potyčce se synem Martinem a pádu upadl Odložil do kómatu. O měsíc později na následky zranění v pouhých čtyřiapadesáti letech zemřel.

13. listopad 1923 – Naděžda Kavalírová († 20. 1. 2017)

Naděžda Kavalírová byla dlouholetá předsedkyně Konfederace politických vězňů. Rok 1948 zastihl Naděždu na Lékařské fakultě UK. 25. února se spolu s dalšími studenty zúčastnila protestního pochodu na obranu demokratického prezidenta Beneše.

Po následném převratu byla jako politicky nespolehlivá vyloučena za všech vysokých škol v Československu. V roce 1956 byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou vlastizradu a špionáž.

Nezdolnost, která z Naděždy Kavalírové vyzařovala i v takových situacích, byla obdivuhodná. Přestože po propuštění mohla pracovat jen jako pomocná dělnice u soustruhu, svoje vnitřní přesvědčení o právu na svobodu a demokracii neopustila. Důsledně upozorňovala na nebezpečí totality. Za svou činnost byla Naděžda Kavalírová oceněna několika medailemi.

13. listopad 1858 – Odhalení pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí
13. listopadu roku 1858 byl slavnostně odhalen první pomník maršála Radeckého. Slavnosti se zúčastnil i císař František Josef I. a jeho žena Alžběta.

Rozhodnutí postavit pomník tomuto českému vojevůdci padlo o devět let dříve, poté co maršál Radecký porazil v bitvě u Novary početně silnější sardinské vojsko.

Díky tomu Rakousko zvítězilo a sardinský král abdikoval. Pomník prý byl pak odlit z roztavených sardinských děl.

Sochařské práce na pomníku se ujali bratři Maxové. Emanuel vytvořil postavu Radeckého, Josef sochy vojáků. Vojáci byli symbolem všech složek císařské armády. Zároveň zastupovali národy, které patřily k mocnářství. Maršál Radecký se samotného odhalení nedožil. Zemřel o deset měsíců dříve.

V roce 1921 byl pomník rozebrán a uložen v Lapidáriu Národního muzea. Jestli se vrátí na své původní místo, na zrekonstruované Malostranské náměstí, o tom se zatím vedou dlouhé diskuse.

16. listopad 1998 – † Ludvík Daněk ( 6. 1. 1937)

Dva měsíce po svém rekordu se Ludvík Daněk zúčastnil olympiády v Tokiu. Všichni mu předpovídali vítězství. Takže stříbrná medaile byla pro něj vlastně zklamáním. Ale už o rok později jako první diskař na světě přehodil Ludvík Daněk hranici 65 metrů.

Původně se ale věnoval jinému sportu. Závodil na běžkách, skákal z můstku. Hod diskem trénoval jeho mladší bratr. Byla to soutěživost, ctižádost bratra přehodit, která přivedla Ludvíka do diskařského kruhu. Úspěšný rozjezd ale přerušila těžká nehoda na motorce, při které si Daněk vážně poranil páteř a ledvinu. Doktoři mu nedávali žádnou naději, že by se k disku mohl vrátit. Po 30 měsících začal znovu trénovat a postupně se zařadil mezi diskařskou elitu.

Ludvík Daněk zažil chvíle slávy, ale i neúspěchy, které ho stály hodně sil. Po prohře na Mistrovství Evropy v Budapešti to poznal zvlášť citelně.

Naštěstí to Ludvík Daněk nevzdal, a tak ve svých 35 letech konečně získal v Mnichově vytoužené olympijské zlato. V roce 1995 mu předseda Mezinárodního olympijského výboru Antonio Samaranch udělil Olympijský řád. O tři roky později Ludvík Daněk v pouhých jednašedesáti letech náhle zemřel.

Kdo to byl?

Stejně jako otisky prstů byla nezaměnitelná i filmařka mnoha profesí - výtvarnice, scenáristka, režisérka, kostýmní návrhářka. Tato „šedá eminence filmů ze šedesátých let“, jak ji nazval režisér Jan Němec, vynikala nejen svou erudicí, nápady, ale také nekompromisními názory a přirozeným bohémstvím.

Jako kostýmní výtvarnice působila v divadle i ve filmu. Jedním z jejich prvních snímků byl Kočár nejsvětější svátosti. Ze scenáristických počinů připomenu aspoň Faunovo velmi pozdní odpoledne. Režijně debutovala komedií Vražda ing. Čerta.

Na následky dlouhé nemoci odešla v 72 letech na druhý břeh.

V rámci pravidel soutěže může stejný opakovaně soutěžící divák obdržet cenu jen jednou za kalendářní rok.