Lednicko-valtický areál
Říká se mu Zahrada Evropy. Možná už tušíte, že se vypravíme do Lednicko-valtického areálu, ojedinělého díla rodu Lichtenštejnů. Jeho dominantami jsou dva zámky. Ten ve Valticích sloužil panstvu k bydlení, ten lednický přeměnili v novogotickém stylu v nepřehlédnutelné reprezentační sídlo. Dopřáli si na něm i celou řadu na tu dobu hodně neobvyklých technických vymožeností. Za pozornost ale stojí rovněž řada malých romantických staveb, které vyrostly v okolí. Za krásnými výhledy si vyšlápneme na lednický minaret nebo na valtickou kolonádu. A projdeme se taky parky, které oba zámky obklopují. Navíc si připomeneme, jak si panstvo poradilo s přebývající vodou ve svých zaplavovaných lesích.

MapaLednicko-valtický areál

Jízda králů
Jízda králů patří k nejvyhlášenějším tradičním slavnostem u nás. Podle jedné z pověstí má připomínat útěk uherského krále Matyáše Korvína po prohrané bitvě s vojsky Jiřího z Poděbrad zpět na Slovensko. My si tuhle slávu užijeme v Kunovicích. Podobnou akci tu uspořádali v roce 1771 u příležitosti návštěvy Josefa II. Nejstarší zmínka o té, kterou známe dnes, pak pochází z roku 1897. S přestávkami se jezdila až do roku 1972. A o čtvrtstoletí později ji místní obnovili. Nemineme samozřejmě ani průvod, kterému vévodí král vskutku zvláštní. Je oblečený v dámských šatech a v ústech má růži. Zeptáme se i na to, s jakými zvyky byla tahle slavnost v časech našich předků spojena a jak moc se proměnila.

MapaJízda králů

Holašovice
Jedinou naší vesnicí, která se zařadila mezi světové dědictví UNESCO, jsou jihočeské Holašovice. Za prestižní ochranu a zájem turistů z celého světa vděčí především své návsi. Tu zdobí 23 statků vybudovaných ve stylu takzvaného selského baroka. Osud obce ale rozhodně vždy nebyl tak pohádkový, jak by se podle vzhledu stavení mohlo zdát. V 16. století téměř všichni její obyvatelé podlehli morové epidemii. Na pozvání mnichů z Vyšebrodského kláštera sem pak přišli noví z německých zemí. Jejich jazyk se tu střídal s češtinou. V 19. století se vesnici dařilo. Vzkvétala, sedláci bohatli a mohli své statky zvětšovat i náramně zdobit. Do některých nahlédneme a jejich obyvatel se zeptáme, jak se v takové pohádkové obci žije.

Muzeum loutkářských kultur
Svébytnou a velmi oblíbenou oblastí našeho divadelnictví jsou představení s dřevěnými herci. U zrodu tohoto fenoménu stáli kočovní principálové, kteří se svými pimprlaty objížděli venkov a bavili jeho obyvatele. Loutkářství se u nás začalo rozvíjet ve druhé polovině 18.století. Nejprve kočovní principálové objížděli se svými dřevěnými herci venkov a bavili tamní obyvatele. Mezi ně patřili kupříkladu Kopečtí, Lagronové a mnozí další. Následovalo období ochotnického loutkového divadla. To se těšilo oblibě především v druhé polovině 19. a ve 20. století. V tomto čase snad v každé obci měli nějaké. V Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi si připomeneme největší legendy tohoto obory a celou řadu známých postaviček.

Masopust na Vysočině
Masopust předchází dlouhému předvelikonočnímu půstu. Proto si při něm naši předci užívali dobrého jídla, pití i zábavy doslova do foroty. Jak vypadalo velké finále celého období, to si připomeneme na Vysočině. Právě tam, konkrétně na Hlinecku, se tahle tradice dochovala v takřka nezměněné podobě. Průvod masek si společně prohlédneme. Maškary se dělí na dvě skupiny. Na červené neboli pěkné a černé, kterým se říká škaredé. Když jsou všichni nalíčeni a oblečeni, tak se podle pravidel v průvodu a za doprovodu hudby jdoucí v čele nejprve vydají za starostou. Hlavní postava celého průvodu laufr ho musí požádat o povolení k obchůzce městem. Zjistíme taky to, co se děje dál.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Jedním z nejznámějších děl architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela je Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Bude nás zajímat, proč se mu říká hvězda mezi hvězdami. A taky to, co stavitele inspirovalo při budování této mimořádné stavby. Plán na její vybudování se objevil v roce 1719 krátce po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Základní kámen byl položen v květnu 1720 a už v září následujícího roku byl chrám vysvěcen. Jeho hlavním motivem je pět hvězd, které zdobí svatozář českého světce. Podle pověsti se objevily na hladině Vltavy, kam byl po své smrti vhozen. Dozvíme se mimo jiné to, jak byl svatostánek díky své neobvyklé podobě přijat a jaký byl jeho osud v dalších staletích.