Muzeum zapomenuté historie
Ústí nad Labem získalo evropskou dotaci ve výši 337 milionů korun na rekonstrukci budovy, která začala v dubnu 2009 a potrvá asi 2,5 roku. Ve zrekonstruovaném muzeu vzniknou výstavní prostory o rozsahu cca 1 500 m², přednáškové místnosti a reprezentační konferenční sál. Součástí muzea bude také knihovna se studovnou. Koncepci připravuje tým ředitelky Collegia Blanky Mouralové. "Naším mottem je znovuobjevení zapomenutých příběhů z českoněmeckých dějin. V naší pracovní skupině, která expozici připravuje, jsme se shodli na tom, že přidanou hodnotou jsou stejně jako dřív originální předměty, které minulost zpřítomňují. Moderní interaktivní technika navíc dá vyniknout předmětům a jejich příběhům a také dokáže přizpůsobit prohlídku různým návštěvnickým skupinám, jako jsou žáci, studenti, zahraniční návštěvníci, lidé s rodinnou vazbou k českým zemím." Collegium Bohemicum vzniklo na konci roku 2006 s cílem stát se nezávislou, otevřenou a interaktivní institucí celostátního významu, zaměřenou na kulturní dědictví spoluvytvářené v českých zemích německy mluvícím obyvatelstvem. V budoucnu má obsáhnout muzeum, archiv, knihovnu, vědecká a vzdělávací pracoviště a má být místem poznávání, setkávání a dialogu zájemců z řad odborné i laické veřejnosti z ČR, Německa, Rakouska a dalších zemí. Hlavním projektem je vybudování Muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí. V této různorodé skupině obyvatel Čech a Moravy nejsou tedy jen němečtí obyvatelé Sudet a dalších jazykových enkláv v Čechách a na Moravě, ale také Židé a Češi, kteří si z různých důvodů zvolili žít v německém jazyce, tak jak to např. učinil stavitel Národního divadla Josef Zítek, nebo bilingvidní používání obou jazyků (m. j. Božena Němcová, František Škroup, Bedřich Smetana, který si např. dělal své osobní poznámky v němčině, krom toho, že libreto opery Libuše, považovanou za "nejnárodnější" českou operu je napsané německy Josefem Wenzigem.) S otevřením stálé expozice v budově muzea se počítá koncem roku 2011 nebo začátkem roku 2012.

Nové CD skupiny Nisos
Svůj recept, jak připravit plněné papriky na řecký způsob, prozradí průvodkyni pořadu Martě Růžičkové zpěvačka skupiny Nisos Sofia Prusali a další člen skupiny a zároveň skvělý kuchař Vangelis Vasilakos. Důvodem je především nové CD, které skupině Nisos právě vyšlo.

Šamanka
Anisja pochází z Ruské republiky Tuva a v dubnu navštíví naši republiku už podruhé. Je tvůrkyní kamenného ovoo, poutního místa, které zdobí křižovatku polních cest mezi obcemi Přišimasy, Úvaly a Škvorec. Anisja říká, že lidé cítí prázdnotu, která vzniká tehdy, když se společnost příliš zaměří na konzum. Ze života se náhle vytratí duchovní rozměr a člověk začne hladovět. To jsou chvíle, kdy hledá šamana. Anebo je ten člověk nemocný, necítí se dobře. Ovšem fyzické zdraví souvisí s duševním, duchovním stavem člověka. A prostřednictvím nemoci mluví k člověku jeho duše. Češi podle ní hledají svůj vztah k matce Zemi. Jak se stala šamankou? O tom hovoří sama Anisja: "Bylo mi pětatřicet let, kdy jsem těžce onemocněla. Má rodina si myslela, že zemřu. Zavolali ke mně šamanku, aby zjistila, co mi vlastně je. Lékaři si rady nevěděli. Šamanka zjistila, že moje nemoc je 'šamanská' a předznamenává mé šamanské poslání. Pozvala mě proto v Kyzylu do šamanského domu. Toto pozvání jsem přijala a šamance jsem slíbila, že budu bedlivě sledovat, jak šamani léčí. Do domu vešel jakýsi muž s nemocným chlapcem. Jeden ze šamanů začal chlapce očišťovat. Nejednou jsem si všimla podivného zářícího 'míčku', který od chlapce odletěl a zaletěl do rukávu mého kabátu. To mě vyděsilo. Vyběhla jsem ven, strhla ze sebe kabát, abych se 'míčku' zbavila. Volala jsem o pomoc. Z domu vyšla šamanka a zeptala se mě, co se stalo. Odpověděla jsem: 'Nějaký míček mi vletěl do rukávu a nemohu ho vyndat!' Šamanka mi sdělila, že to udělala ona: 'Jen jsem tě zkoušela. Kdybys míček neviděla, šamankou by ses nestala.' Řekla jsem jí, že do šamanského domu už nikdy nevkročím, přestože mě chtěla učit. Vrátila jsem se domů a moje nemoc pokračovala..." Ale Anisja se nakonec šamankou stejně stala... a také se ze své vlastní nemoci vyléčila. Když Tuvan uslyší buben, začne se modlit, je to nástroj, jímž se volají duchové. Buben má svého ducha, který šamanovi pomáhá vejít do kontaktu s duchovním světem. To Tuvani vědí. Čechům musí vše vysvětlit. Ti, kteří za ní přišli při její loňšké návštěvě ČR, neřešili svůj fyzický stav, ale duchovní. U mnohých byly tělesné potíže zapříčiněny přílišným množstvím osobní energie, která se nemohla projevit, a tak začala dělat problémy. Takoví lidé by se měli více věnovat druhým. Návaly horka a bodání u srdce zmizí, když třeba uděláme masáž druhému člověku... To jen na přiblížení práce a způsobu myšlení sibiřské šamanky.