S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na nejlepší vyhlídky, za staletou sklářskou tradicí a pekařkou, která svými skvělými koláči krmí stáda jelenů (2009). Režie E. Horáková
Nejsevernější české pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, nejvyššího vrcholu české části hor. Do hlubokých lesů se dříve odvážili leda tak uhlíři a ptáčníci. Teprve ve 13. století přicházeli na pozvání krále Přemysla Otakara II. osadníci z okolních zemí, aby pusté oblasti pozvedli. Jednou ze zvláštností dokreslujících nelehký život obyvatel Jizerských hor je velké množství kamenných pomníčků či dřevěných křížů, které většinou připomínají místo, kde se udála nějaká nešťastná událost. Jde o vzpomínky na dřevorubce zabité padajícím stromem, rozmačkané při svážení dřeva na saních, oběti vražd, loupeží. Pomníčky zde také mají lesníci a pytláci zabití ve vzájemných přestřelkách. Dalším fenoménem jsou rozhledny, například Štěpánka, Bramberk, Nisanka či Frýdlantská vyhlídka. Turisté navštěvují i bizarní, nádherné skalní útvary, které se staly druhým domovem horolezců. Podíváme se také za pomalu umírajícími tradicemi sklářů a výrobců bižuterie. Zastavíme se na faře, v pekařství i v ateliéru pana Komňackého, který na plátno zachycuje život a krásu Jizerských hor.