Fynn se ptá strýce Augusta, který pracuje na královském zámku jako podkoní, proč princ Erik tak tvrdě trénuje. Ten mu vypráví, že v sousedním království žil kdysi královský pár, který marně toužil po dítěti. Jednoho dne královně předpověděla žába, že se jí příští rok narodí dítě. A sotva uplynul rok, narodila se jí holčička. Dostala jméno Růženka a šťastný král uspořádal oslavu. Měl však jen dvanáct zlatých talířů, a tak ke stolu nepozval vílu osudu Marunu. Zlá víla z pomsty princeznu proklela a předpověděla jí, že až dosáhne patnácti let, píchne se o vřeteno a zemře. Dobrá víla sice nemohla kletbu zrušit, alespoň změnila smrt ve stoletý spánek a naději, že ji polibkem vysvobodí šlechetný princ. Růženka v den svých patnáctin narazila na vílu Marunu, která ji vlákala do pasti. Růženka usnula a s ní celý zámek, který obrostl hustým křovím z růží. Mnoho princů se ji od té doby pokoušelo zachránit, žádnému se však nepodařilo proniknout trním. Fynn začíná trénovat stejně jako princ, ten se mu však směje. Když ale zahyne v neproniknutelném trní, Fynn je odhodlán zkusit to sám.