Lucie miluje svého manžela Bohuše, a z lásky k němu také přišla do studia. Chtěla by ho dát dohromady s otcem, kterého Bohuš od dětství neviděl. Rodiče se rozvedli a matka otci všemožně bránila, aby syna vídal. Bohuš přišel nejen o otce, ale za tragických okolností o všechny své příbuzné. Kromě Lucie a dětí už nikoho nemá.

Veronika neměla jednoduché dospívání. Vyrůstala v adoptivní, nepříliš harmonické rodině, ale přesto je rodičům vděčná, že z ní vychovali slušného člověka. Musela se vyrovnat s homosexuální orientací, ale rodina její způsob života nepřijala. Až v dospělosti se dozvěděla fakta o svém původu, a s tím i dobrou zprávu, že není sama, že má ještě tři bratry.

Maruška je svobodná a bezdětná, ale ne sama. Její život naplňuje víra, práce a péče o stárnoucí nemocnou maminku. Ale ani Maruška není úplně zdravá, život jí komplikuje zraková vada. Přesto se zdá šťastná, je totiž obklopena laskavými lidmi, přáteli. Jednoho takového dobrého přítele si pozvala do studia. Je to její soused a Maruška je vděčná, že ho má ve své blízkosti. Mnohokrát jí pomohl vyřešit problém, na který nestačila. Nebál se jí zastat, nebál se práce a energie a nikdy za to nic nechtěl, ani nepřijal.