Bára Basiková – jedna z našich nejvýraznějších zpěvaček, které právě vyšlo nové album, a to po pěti letech od posledního. A proč se jmenuje zrovna Slzy? „Slzy mi byly vždycky bližší než smích, nálada toho alba je taková smutná, ale ne smutek ve smyslu něčeho negativního nebo depresivního,“ vysvětluje Bára. Smutek bude prý jako pocit k zamyšlení a zastavení. Album Slzy je laděné do 80. let a Bára Basiková ho chce mít ve stylu kapely Depeche Mode, Cocteau Twins, Davida Bowieho a The Cure. „Protože to je uchopení hudby tak, jak já cítím, tak, jak je mi blízká. A chci, aby to lidé vnímali, že to je změna v mém projevu a pojetí,“ dodává. Za svou kariéru Bára nazpívala písně nejrůznějších žánrů, prošla od nové vlny přes pop, ale i výlučné projekty esoterických písní, jidiš skladeb či chrámové muziky až po muzikály. Její zpěv ovlivnil zvuk skupin Stromboli a Precedens.
Marek Adamczyk – herec, který hrál například ve filmech Lidice a Zloděj zelených koní, byl čertem v pohádce Nejlepší přítel a diváci ho znají i ze seriálů. Říká, že účinkování herců v seriálech je věčné téma: „Dokola se probírá, jestli se má člověk takzvaně zaprodat. Ale myslím, že je úplně mimo někoho odsuzovat za to, v čem hraje. Není to opravdu snadné. Taky jsem v seriálu hrál policejního kapitána. Není to velké umění, ale je to kriminálka a běhá se tam s pistolemi,“ říká Marek Adamczyk s tím, že pak nastal zlom a dostal se i k větším a lepším rolím. Mladý herec si podle něj nemůže zpočátku moc vybírat. „Protože nevíte, jestli ta věc není poslední, která vám přijde pod ruku. Vybírat si můžete, až když je nabídek víc,“ říká. Herecká branže je podle něj v podstatě taková série šťastných náhod, stejně jako život. „Záleží jen na tom, jak je využijete. Já na to docela věřím. Nikdy nevíte, co bude. Měl jsem skvělý rok a tenhle zase nevím, co mě čeká. Vlastně vím, že budu zkoušet v divadle. Nastoupil jsem na Vinohrady,“ dodává. Paradox je, že o tom, že opravdu bude hercem, prý začal uvažovat až tak před rokem. To už měl vystudovanou DAMU a zkušenosti z prvního angažmá. „Měl jsem dlouho pochybnosti. Viděl jsem kolem sebe hodně herců, u nichž bylo zřejmé, že nejsou ve své profesi šťastní. Vždycky jsem se toho bál a sliboval jsem si, že pokud bych měl žít profesně nešťastný osud, budu se věnovat něčemu jinému. Proto mi i na DAMU vadilo, že do nás vtloukali, že herec musí pro svou profesi udělat všechno, hrát i malinké role, že to je poslání. Já to tak fatálně nevidím.“
Sandra Silná – farářka, která se pokřtít nechala až po vysoké škole. Je máma skoro pětiletého syna Heřmana, má čtyři kočky a psa, působí jako duchovní Husova sboru v brněnské Botanické ulici, je absolventka psychosociálních studií a judaistky, chovatelka včel, studentka pivovarnictví a environmentálních studií. První tetování její tělo ozdobilo ve třiatřiceti, teď plánuje deváté. „Začínala jsem se vším jaksi později, jenže s o to větší intenzitou,“ říká s nadsázkou. Má na starosti čistě duchovní chod farnosti. „Lidi za mnou chodí si i jen tak popovídat a zdaleka se nejedná jen o členy mojí farnosti. Často lidé přicházejí ve chvíli, kdy mají problémy, většinou ty vztahové, partnerské, nebo různé strachy, úzkosti. Pracuju s jejich emocemi a v tomhle se myslím moje poslání zčásti překrývá s prací terapeutky, psycholožky, s tím, že hlavně naslouchám, dávám lidem svůj čas, nechávám je, aby si prostřednictvím nahlas vysloveného ty odpovědi vlastně našli sami.“ Jako farářka zavedla do své farnosti tradici brunchů: „Lidé přijdou na bohoslužbu, po ní se sejdeme u jídla a jen tak si povídáme. Někdy u mě doma, a když je hezky, rozložíme stoly venku na chodníku. Faktem je, že po obsazení farnosti přichází do kostela více lidí, nechybějí mezi nimi mladí. Přijali mě hezky. Možná se trochu zprvu divili mému tetování, ale odpustili mi ho.“