Kláru dělí s Miroslavem a Karlem minimálně dvě generace, přesto všichni přicházejí do Pošty proto, aby vyřešili nějakou situaci z minulosti. Pro někoho bolestnou, pro někoho radostnou, pro všechny tři však velmi emocionální. Režie M. Dvořáček
Klára s Michalem jsou sourozenci. Vyrostli v dětském domově a návykům a znalostem potřebným pro samostatný život se neměli od koho naučit. O to hůř se dnes stavějí na vlastní nohy. Michal žije sám na ubytovně a pracuje. Klára je mladá, vdaná žena se dvěma malými dětmi. Háček je v tom, že téměř denně bojují s manželem o přežití. Klára věřila, že vytvořením vlastní rodiny splní předpoklad pro budoucí normální, nekomplikovaný život. Až nyní, kdy se stěhují z jednoho azylového domu do druhého, manžel obtížně hledá práci a sociální odbor jim takřka denně šlape na paty a hrozí odebráním dětí, vidí, že se budou muset ještě mnoha praktickým dovednostem naučit, aby svou rodinu uchovali pospolu. Proč nemohli s bratrem vyrůstat ve své rodině, kde by se to naučili? Na to by se rádi zeptali svých biologických rodičů. Oba byli zvědaví a současně se těšili i trochu báli. Michal ale nakonec svou účast v Poště vzdal. Zvládne Klára konfrontaci s biologickými rodiči sama? Bude s kým se konfrontovat?
Miroslav je v seniorském věku. Přichází s příběhem, který zažil jako dvanáctiletý chlapec se svými rodiči a prarodiči v době kolektivizace. Tehdy jen sporadicky chápal okolnosti, proč se děly věci, které jejich rodinu navždy poznamenaly. Věděl, že jako statkářská rodina přišli o majetek, ale nechápal proč. Ani proč skončil tatínek ve vězení, ani proč platili pokuty, ani proč odváděli dávky státu. Souvislosti pochopil až léty. Co si však pamatuje, je strach z každého příštího dne, strach o rodiče, o své blízké, a velmi živě mrazivou noc, kdy jejich rodina stála s pár kusy nábytku a osobních věcí před rozpadlou, děravou chalupou - jejich novým domovem. Stres ze zimy, ze smrti, z toho, co bude dál, jej budil ještě mnoho let poté. Přesto má důvod hledat osobu, která zlo tehdy dokázala zmírnit, aniž pravděpodobně dohlédla následků. Pevně věří, že si nevzpomněl pozdě....
Karel je doslova muž činu. Ačkoli na to nevypadá, je ve zralém věku. Jeho činorodost a všestrannost by mu však mohl závidět leckterý mladík. Je celoživotním sportovcem, kutilem, divadelníkem amatérem, zahrádkářem pěstitelem, angažuje se ve veřejném životě, je pozorným manželem, několikanásobným dědou, zkrátka milovníkem života. Ale přes všechno své nadšení a aktivity i on má své nostalgické chvilky. A přestože se snaží ignorovat kalendář, ví, že některé své plány by už dál odkládat neměl. Vlastně se o setkání s nejbližším kamarádem z hokejové školy z mládí už pokoušel, ale kdysi to nevyšlo a najednou uteklo 62 let.