Ze supermoderní Šanghaje hornatým vnitrozemím s buddhistickými kláštery až do Pekingu, kam západní blahobyt proniká mnohem pozvolněji (2002). Scénář a režie L. Jablonská
Čína je nejlidnatější, a rozlohou čtvrtá největší země světa. Proto i přímá cesta ze Šanghaje do Pekingu by vydala na několik filmů. Režisérka Linda Jablonská se přesto vypravila oklikou. Navštívila Šanghaj, která se velmi rychle probouzí z desítek let spánku a opět naplňuje přirovnání k Paříži východu nebo královně Orientu. Zastavila se v městečku Xiahe na dohled Tibetu, kam putují ročně tisíce věřících do místního buddhistického kláštera. Do hlavního města putovala tím nejtradičnějším čínským venkovem, kde středoevropské vzdálenosti dostávají najednou úplně jiná měřítka. V cíli cesty, jenž se v době natáčení pilně připravoval na olympijské hry, zachytila obraz metropole, která ještě nepodlehla takové míře globalizace jako Šanghaj. Zdejší obyvatele tak zastihla při výuce kaligrafie na říčním nábřeží, během modlitby ve svatyních nebo při čerpání energie z chůze po oblázcích.