O škatulkování
Nedávno jsem přemýšlel nad naším škatulkováním. Jak potřebujeme mít svoje zkušenosti začleněné do určitých škatulek, dobrý, špatný. Napadlo mě to v situaci, kdy jsem do kostela v Havířově přijel poprvé na skútru.

Přijížděl jsem před kostel a už přicházely babičky na bohoslužbu. Když jsem zastavil, tak jsem viděl babičku, jak už výhružně zvedá ruku. Její výraz tváře se změnil, byl zarputilý. Než začala lamentovat nad chuligány, kteří ničí posvátné prostory, tak jsem stačil sundat helmu a ona mě poznala. Musel jsem se smát, jak najednou šla výhružná ruka dolů, jak se měnil výraz tváře na překvapený, pak úsměv. Zbožně mě pozdravila: chvála Kristu. Najednou jsem nebyl chuligán, už jsem byl pan farář, který tady může jezdit na skútru.

Naše škatulky jsou největší brzdou pro nás samotné. Brzdou k tomu vyjít k novým zkušenostem a lidem. Vyjít k něčemu, co mě může obohatit. Uvědomil jsem si to i na tomto kostele. Před dvěma lety prošel velkou rekonstrukcí. Jedni lidé mi říkají: pane faráři, to je úžasné. Je to krásný prostor, dobře se mi tady modlí. Druhá skupina lidí zase říká: to je hrůza, co jste s tím udělali. Někteří z těch lidí už sem nechodí, odešli. Říkám si, že to je škoda, protože mohli zažít něco, co jim tento prostor, setkávání s lidmi a Bohem nabízí. A lidé, kteří jsou z tohoto kostela nadšení, ti většinou pochopili myšlenku obnovy, proč to tak je. Rozumí tomu. A také mají odvahu vyjít k něčemu novému.

Mně v tom našem škatulkování, v boji proti němu, aspoň u sebe, pomáhají dvě věci. První je vždycky uvědomit si, když takhle ukazuji prstem na lidi nebo zkušenosti, to je dobré, to je špatné, ten je dobrý a ten špatný, že když ukazuju prstem, tak ty tři prsty ukazují na mě. To je často můj problém. Problém mých předchozích zkušeností.

Druhá věc, která mi pomáhá, je nápis, který máme v tomto kostele nad oltářem. "Já jsem cesta, pravda a život." To je úryvek z Janova evangelia, z Bible. Vždycky si uvědomím jednu věc. Pravda není něco. Něco, co můžu mít, vlastnit, něco, co mám jenom já a ostatní jsou mimo. Ne, pravda je někdo, osoba Ježíše Krista. Já se k ní můžu míň, nebo víc blížit. Záleží na tom, jestli mám odvahu vybočit ze svých škatulek. Vyjít na cestu poznání Boha nebo i druhých lidí. Tak vás i sebe zvu na tuto cestu. Mějme odvahu vyjít a žít opravdový život.