Proč se na tzv. antichartě podíleli i lidé, kteří cítili odpor ke KSČ a museli vědět, že jejich vystoupení přispěje k pronásledování disidentů? Režie V. Portel (Premiéra)
Letos uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy stovky čs. "kulturních pracovníků" podepisovaly provolání, nazvané Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Deklarovali tak podporu KSČ a odsuzovali opozici, tedy často i své kolegy, perzekuované a připravené o zaměstnání. Bylo to vůbec největší hromadné vystoupení českých a slovenských umělců v dějinách. Co vedlo člověka k tomu, aby se na něm podílel? Vedli jsme o tom rozhovory například se zpěvákem Michalem Prokopem, který podepsal, protože se bál o existenci, s novinářem Karlem Hvížďalou, jemuž podpis "anticharty" připadal v danou chvíli jako nejmenší zlo a záhy se vystěhoval na Západ, nebo s hudebníkem Františkem Ringo Čechem, který prý odešel z Divadla hudby dřív, než mohl cokoli podepsat, avšak na dobové fotografii je zachycen nad podpisovým archem s perem v ruce... A ptali jsme se i na dojmy Kanaďana Paula Wilsona, překladatele, esejisty a někdejšího zpěváka The Plastic People of the Universe, který kampaň sledoval jako člověk ze svobodného světa.