Cesta na vyprahlé africké souostroví za panenskými bílými plážemi, nejstarší africkou katedrálou a za obyvateli kráteru stále činné sopky (2002). Scénář a režie J. Pirohová
Asi to byl vtip, když portugalští objevitelé nazvali pusté kousky území hluboko v Atlantském oceánu Kapverdské ostrovy. Název totiž v překladu znamená Ostrovy zeleného mysu. Zatím málo známé souostroví, asi tisíc kilometrů jižně od Kanárských ostrovů, se totiž pořádně zazelená, jen když vydatně zaprší. Dohromady jej tvoří patnáct ostrovů, z nichž obydlených je devět. My navštívíme tři z nich a každý je jiný. Sal je rovný jako prkno a láká rozlehlými bílými plážemi. Santiago, kde leží zbytky největší a nejstarší katedrály v Africe, je naopak hornaté a tamější obyvatelé na něm vodu tahají ze sto padesáti metrové hloubky. Třetí z ostrovů se jmenuje Fogo a jeho černá krajina má kvůli stále činnému vulkánu podobu téměř měsíční.