„Čas má plné kapsy překvapení,“ to jsou slova Jana Wericha.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

16. říjen 1927 – Günter Grass († 13. 4. 2015)

Nemalé překvapení připravil veřejnosti oceňovaný spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Günter Grass, když téměř na sklonku svého života prozradil, že byl jako mladý členem Zbraní SS.

Muž, který většinu života aktivně bojoval za ochranu lidských práv - po roce 1968 například pomáhal i českému disentu - a mnozí v něm viděli morální autoritu, svým doznáním, o členství v jednotkách SS, šokoval.

Narodil se a vyrůstal v německo-polské rodině v Gdaňsku. Po válce studoval na Umělecké akademii v Düsseldorfu sochařství a kresbu. Později začal psát poezii a dramata. Světově proslulý se však stal díky próze. Své nejslavnější dílo začal tvořit v Paříži, kde žili několik let s manželkou a dětmi.

Vydání románu Plechový bubínek, který patří ke stěžejním dílům světové poválečné literatury, zařadilo Grasse okamžitě mezi přední spisovatele. Kniha se dočkala i filmového zpracování.

Žádné z mnoha jeho dalších děl úspěch Plechového bubínku nepřekonalo.

18. říjen 1777 – Heinrich von Kleist († 21. 11. 1811)

Velikán německého a evropského dramatu Heinrich von Kleist se během svého krátkého života nedočkal uznání. Narodil se do východopruské důstojnické rodiny. Jeho kariéra se tedy zdála předem jasná. Vojenskou kariéru ale po pár letech ukončil a dal se na studia matematiky a filozofie. Silně na něj zapůsobila četba Kanta a poté, co se odstěhoval do Švýcarska, začal sám psát. Jeho dramata však v tehdejší době neměla velký úspěch.

Jednu z jeho nejznámějších her Rozbitý džbán sice uvedl Johann Wolfgang Goethe ve výmarském divadle, ale ani on neměl pro Kleista pochopení. Goethe se o něm vyjádřil: „Ve mně vzbuzoval tento básník i při nejčistším předsevzetí upřímné účasti vždy hrůzu a hnus, jako tělo, přírodou předurčené ke kráse, které bylo zachváceno nevyléčitelnou nemocí.“

Kleist je považován za významného představitele německého preromantismu. I když jeho prozaické dílo není rozsáhlé, rozhodně stojí za zmínku. Ceněné jsou zvláště jeho novely.

U Kleista často platí, že „nevyřčené je povýšeno na stejnou úroveň s vysloveným“. Poslední hra, kterou dokončil, nese název Princ Bedřich Homburský.

Kleist pravděpodobně celý život trpěl depresemi a v pouhých čtyřiatřiceti letech se rozhodl svůj život protkaný překážkami ukončit společně se svou smrtelně nemocnou přítelkyní Henriettou.

18. říjen 1927 – George C. Scott († 22. 9. 1999)

Herec George C. Scott oslnil ve své nejznámější roli generála Pattona diváky i kritiky. Během života získal spoustu filmových, televizních a divadelních cen. Byl to ale také on, kdo jako první herec v historii odmítl převzít prestižního Oscara. A to právě za film Generál Patton. Svůj postoj vysvětloval různě. Například vyjádřil nelibost nad soupeřením s ostatními herci. Nebo prohlásil: „že si nemyslí, že jeho portrét vystihl pravou podstatu toho člověka.“

Jedni ho měli za příliš skromného, druzí naopak viděli za odmítnutím Scottovu svéhlavou povahu.

Talentovaný herec s chraplavým hlasem byl ve svém životě velkým bouřlivákem. Měl výbušnou povahu, holdoval alkoholu a často se dostával do rvaček.

Role generálů mu přinesly největší slávu, ale na ukázce z filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, můžeme vidět, že si dokázal bravurně poradit i s komediální polohou. Přes veškerou popularitu, kterou mu přinesly hlavně filmové a televizní role, se sám považoval především za herce divadelního.

18. říjen 1932 – Jiří Němec († 4. 10. 2001)

Ačkoliv si Jiří Němec zahrál ve filmu svého bratrance,režiséra Jana Němce, byl to především významný filozof, psycholog, publicista a překladatel.

Na konci šedesátých let se Jiří Němec seznámil s Ivanem Martinem Jirousem a lidmi kolem skupiny The Plastic People of The Universe.

Propojení se světem hudebního undergroundu a změna životního stylu vyvolala u některých jeho dosavadních přátel z katolického prostředí údiv.

Když byli „Plastici“ zatčeni, okamžitě začal bojovat za jejich propuštění a podílel se také na vzniku Charty 77. Když ji jako jeden z prvních podepsal, byl vyhozen z práce a nemohl dále působit ve své profesi klinického psychologa. Živil se jako noční hlídač. V roce 1979 strávil sedm měsíců ve vazbě v souvislosti s činností ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Státní bezpečnost ale rodinu sledovala a šikanovala už od šedesátých let. Jeden ze synů vzpomínal, že měli u telefonu vytištěnou cedulku „Pozor, nepřítel naslouchá.“

Po rozvodu s Danou Němcovou odešel v roce 1983 do exilu se svou druhou manželkou Helenou. Opuštění Československa ale nesl těžce a s emigrací se nikdy nesmířil. Vrátil se na přelomu let 1989 a 1990.

Kdo to byl?

Tentokrát se ptáme na herce maďarského původu, který je neodmyslitelně spjatý se svojí životní rolí ve filmu Dracula z roku 1931.

Draculu nejprve ztvárnil na Broadwayi. Hra zaznamenala veliký úspěch. Filmová verze, v níž nemohl chybět, na sebe nenechala dlouho čekat. Zrežíroval ji Tod Browning a výsledek se dnes řadí mezi klasické filmové klenoty.

I když hercova filmografie čítá také mnoho jiných snímků, roli uhrančivého hraběte nikdy nepřekonal. Ke konci života několikrát spolupracoval s Edwardem D. Woodem Jr., který získal přezdívku „Nejhorší režisér všech dob“.

Herec zemřel na srdeční kolaps a byl pohřben v kostýmu Draculy.