Významné osobnosti naší kulturní historie pohledem jejich dětí, vnuků a pravnuků (2002). Připravil V. Filip
Adolf Hoffmeister (1902-1973) se narodil v rodině pražského advokáta. Studoval na gymnáziu a po maturitě pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1925. Od poloviny 20. let minulého století spolupracoval s Osvobozeným divadlem, byl redaktorem Lidových a Literárních novin.
V roce 1939 emigroval do Paříže, kde byl sedm měsíců vězněn. Po kapitulaci Francie odešel do Maroka, pak přes Lisabon dorazil do New Yorku, kde pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a jako hlasatel Hlasu Ameriky.
Domů se dostal po skončení 2. světové války, pracoval pro UNESCO, od roku 1948 byl velvyslancem ve Francii, pak vyučoval na Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
Měl možnost cestovat po celém světě. Např. kniha Pohlednice z Číny (1954), popisuje cestu českých kulturních pracovníků po této zemi. V roce 1962 navštívil jako člen vládní delegace i Jižní a Střední Ameriku.
Angažoval se v období Pražského jara 1968, kde se pokoušel o oživení ideálů avantgardy. V období normalizace byl vyloučen z KSČ a byl odstaven z veškeré veřejné, publikační i výstavní činnosti. Zemřel na infarkt 24. července 1973 na své chalupě v Říčkách v Orlických horách.
"Narodit se jako dítě v rodině známých nebo slavných rodičů, není vždycky velká výhoda. A člověku to dlouho trvá, než se s tím vyrovná, než přestane srovnávat sám sebe se svými rodiči a než si najde nějaké vlastní řešení, vlastní cestu," říká druhorozený syn malíře a literáta Adolfa Hoffmeistera (1902-1973). Nebylo to jistě lehké, protože Hoffmeister byl muž mnoha talentů - výtvarník, karikaturista, spisovatel, ale tím jeho aktivity zdaleka nekončily...
Z Hoffmeisterova druhého manželství se narodili dva synové - režisér a scenárista Martin a grafik a scénograf Adam.