Tomáš Kočko vás zavede do hor za zubry, do divokých bukových pralesů a pod horami i k dřevěným kostelíkům. Spolu s ním se ocitneme na trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny, kde významné zastoupení mezi obyvateli měli Rusíni a z nich především Bojkové, Lemkové a Huculové. Písnička, kterou Tomáš pro tentokrát zvolil, náleží právě k folklornímu odkazu Bojků. Jak už jsme si mohli uvědomit i díky Ivanu Olbrachtovi, polonina je mezinárodně akceptované ukrajinské slovo pro vysoko položené horské louky ve východních Karpatech. Jako dominantní charakteristika daly tyto louky i podnět pro název celé krajiny.

Člověk je tady často jen hostem, jsou místa, která jsou opravdovou divočinou. Potvrzují to nejen zubři, kteří sem byli v rroce 2004 znovu vysazeni, ale i rysi, vlci, medvědi, 211 druhů ptáků, 23 různých endemitů, z nichž čemeřice purpurová se jako jedna z nejcharakterističtějších rostlin dostala do znaku chráněné krajinné oblasti. I lidské osudy jsou připomenuty, nejen v blízkosti řecko-katolických kostelů, ale i dřevěnými kříži na hřbitůvcích obětí 1. světové války, pietně přenesených z míst, která následně zaplavila přehrada Starina, největší rezervoár pitné vody pro východní Slovensko. K dalším superlativům patří i rozsáhlé a zdravé lesy, které jsou vnímány jako zelené plíce střední Evropy.

Více obrázků najdete ve fotogalerii