Známý muzikant, zakladatel a kapelník Moravanky zažil závist i nepřejícnost, které ho málem připravily o životní náplň. Připravili: Z. Burešová a J. Mudra
Moravanku Jana Slabáka znali na přelomu 70. a 80. let v Čechách všichni. Moravské lidové písničky v lehce swingovém frázování a hrané školenými muzikanty měly u publika velký úspěch. Byly slyšet v rozhlase i televizi, orchestr sbíral zlaté desky, vystupoval až třistakrát do roka, hostoval i vydával desky v západoevropských zemích i ve Spojených státech. Jejího zakladatele Jana Slabáka, narozeného 24. 3. 1941 v rodině zedníka v Kelčanech nedaleko Kyjova, obklopovaly folklórní tradice a vitální muzika odmala. Jako úspěšný absolvent brněnské konzervatoře se stal členem brněnské Státní filharmonie a spolupracoval s mnoha orchestry, počínaje malou dechovou hudbou, pak s tanečním a jazzovým orchestrem Mirko Foreta i Gustava Broma a se Symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu. Dálkově studoval JAMU a brzy se v Brně stal předním koncertním sólistou. V roce 1972 navrhl brněnskému rozhlasu vlastní studiový orchestr, specializovaný na slováckou dechovku a vznikl dechový orchestr Moravanka Jana Slabáka. Již první rozhlasové nahrávky orchestru měly velký ohlas. A tak jeho členové brzy opustili svá dosavadní povolání v brněnských operních a symfonických tělesech a Moravanka se v roce 1978 stabilizovala jako profesionální těleso.
V roce 1985 měla Moravanka před dalším velkým turné v Německu a podpisem lukrativní nahrávací smlouvy. Část muzikantů však nebyla spokojena s výší honorářů a se způsobem jejich výplaty. Začalo přešetřování honorářů a to, co by v jiné době zůstalo v lidské rovině, se v socialistickém Československu změnilo v politickou kauzu. Aby Moravanka na turné odjela, musel Jan Slabák zaplatit dluh, který vznikl, ze svého a v šibeničním termínu dát dohromady nové obsazení kapely i nazkoušení repertoáru. Po návratu z turné byla nasmlouvaná vystoupení i nahrávky najednou bez důvodu odmítány, se zahraničními zájezdy byl také konec. Původní Moravanka Jana Slabáka se rozpadla a další čtyři roky se kapelník musel bránit pomluvám, závisti, šeptandě a nepřejícnosti. Byl mu zadržen pas, ačkoli nebyl z ničeho obviněn. Kdyby nepřišla změna režimu, podařilo by se bezdůvodně, plíživě a zbytečně zlikvidovat fenomenální kapelu, která chtěla jen hrát a těšit posluchače a měla takový úspěch, že se stala závistivcům trnem v oku. Po listopadu 1989 padla všechna omezení a zákazy, Moravance se znovu otevřely dveře do zahraničí, do médií a na tuzemská pódia. Ale na fenomenální úspěch z doby před rokem 1985 už nenavázala. Jan Slabák však svůj zápal pro moravskou dechovku nikdy nevzdal a těší se nejen z platinové a diamantové desky, ale především ze stálého zájmu svých posluchačů.