Tady bych před 50 lety vůbec neměl stát a určitě bych tu s sebou nesměl mít kameru. Stojím u hlavní přístupové cesty k válečnému přístavu britského královského námořnictva v Portsmouthu. K hlavnímu z přístavů, odkud před 50 lety odstartovala spojenecká invaze do Normandie. Ale pojďte se nejdřív zeměpisně a historicky zorientovat. Tohle je Anglie. Tamhle je Londýn. Dole na jižním pobřeží hrabství Hampshire je Portsmouth. 6. června 1944 odtud vyrazilo 7 tisíc plavidel a přes 100 tisíc bojovníků. Lodi se shromáždily v oblasti průlivu La Manche, která měla krycí jméno londýnského náměstí Piccadilly Circus. Odtud se vydaly k pěti normandským plážím. Ty od té doby už navždycky ponesou nefrancouzská jména: Utah, Omaha Gold, Juno a Sword. Začala největší námořní invaze v lidských dějinách a začala také jatka.

V krátké poznámce je nemožné vystihnout majestátnost i hrůzu invaze, a ani se o to nebudu pokoušet. Nebo vlastně budu, ale netradičně. Invaze inspirovala umělce všech oborů, byly o ní napsány stovky knih, natočeny kilometry filmu. Poskytla námět také k jedné výšivce, což shledávám fascinující. Ze samotného slova výšivka, dýchá totiž mír. Člověku se při něm vybaví klidné večery a babička, která sedí u stolu s jehlou v ruce. A jeden modrý meandr za druhým, které se objevují na bílém plátně. Invazní výšivka je jiná. Je to 34 panelů vysokých 1 metr o celkové délce 83 metrů. Je to dílo výtvarnice Sandry Lawrencové, která úzce spolupracovala s britskými historiky a žáky Roayal School of Needlework, čili Královské školy toho, čemu se u nás říká ruční práce. Práce na něm trvala 5 let a byla představena veřejnosti v den 40. výročí invaze. V žádném případě to není oslava války ani triumfalismus. Jsou tu zobrazeny nejen slavní vojevůdci a bojová technika, ale i utrpení těch, kteří s nasazením vlastní kůže uváděli v život nebo ve smrt jejich plány a cena , kterou za to platili civilisté, muži, ženy a děti. A nejen ti na naší straně, ti hodní. Pochopení pro drtivé síly dějin, které dokážou smýkat člověkem až k usmýkání, je vidět na zobrazení nepřítele.

Podívejte se třeba na scénu kapitulujících nacistických vojáků. Jako mnoho jiných scén na výšivce, je podle fotografie. Německý voják má železný kříž, zřejmě nebyl žádný zbabělec. A přitom se pozorně podívejte na jeho oči. Prastará výšivková technika dodává krvavé realitě naivistický rozměr, realitu na jedné straně změkčuje, činí lidsky pochopitelnější, ale na druhé podtrhuje její osudovou majestátnost. Jsem autorům nesmírně vděčný, že své 83 metrů dlouhé dílo nezakončili zobrazením jásajících vítězů, ale touto scénou unavených bojovníků, kteří na typické normandské silnici míjejí hlouček utečenců. Ta silnice vede až k západním břehům Labe a do Plzně. Pokud se dostanete do Anglie, zajeďte se podívat do Pourtsmouthu. Výšivku najdete v Muzeu invazního Dne D, před kterým je i památníček. Jsou na něm zaznamenána jména 12 států, jejichž příslušníci v invazi prolévali krev.