Petr Vaněk – divadelní, filmový a seriálový herec a moderátor různých akcí se prý k herectví dostal díky sázce o jednu dívku: „To zní opravdu strašně, ale asi to tak bylo,“ přiznává. Jako student střední školy dostal nabídku, jestli by nechtěl hrát v divadelní hře. „Vůbec si nevzpomenu, jak se hra jmenovala. Popravdě řečeno mě v souboru zaujala jedna slečna. S kamarádem jsme se vsadili, kdo ji sbalí,“ vzpomíná Petr. Momentálně ho můžeme vidět jako přítele introvertního gaye v podání Luboše Kostelného v novém filmu Všechno nebo nic. Diváci si ho pamatují i jako svůdníka Karase ze seriálu Vinaři. Herec na volné noze hostuje v divadle Minor, v Divadle Nablízko a v Alfrédu ve dvoře. Díky znalosti angličtiny může spolupracovat se zahraničními filmovými štáby. „V Praze je asi 10 castingových agentur, z nichž tři spolupracují se zahraničními produkcemi. Ten rybníček je malý, všichni se znají, ví, co kdo umí. Pokud herec na angličtině pracuje, může se k těm rolím dostat. Hrál jsem menší roli v němčině, také v ruštině. Pak jsou mezi mými dovednostmi uvedeny sporty, akordeon, ukulele a zpěv,“ říká Petr Vaněk. A co ho na herectví baví? „Podstatné je si hrát. A hrát si je náplň práce, která mě baví. Možná by to měla být náplň práce každého a pod tou hrou si můžete představit cokoli. Herectví je pro mě hra, a když mě baví si hrát a lidi okolo taky, tak ta práce mě baví.“
Veronika Lálová – profesionální tanečnice, která se spolu se svým tanečním partnerem, hercem Zdeňkem Piškulou, stala vítězkou televizní taneční soutěže. „Tancuji od sedmi let. Nejprve jsem začala klasicky – latina a standard. Později jsem se věnovala párové salse. Když jsem se s partnerem rozešla, bylo mi to hrozně líto. Tak jsem se rozhodla, že když to nejde v páru, tak to půjde sólo. Začala jsem i soutěžit, vyhrála jsem mistrovství České republiky. Pak jsem někde viděla peří a karnevalovou sambu, což mi učarovalo,“ vypráví o své taneční kariéře vícenásobná mistryně ČR v párové i sólo salse. Karnevalovou sambu studovala na taneční stáži přímo v Brazílii. Kromě toho, že vede kurzy tance, je lektorkou zumby, fitness a spolupracuje s kubánskou a brazilskou skupinou. Co pro ni znamená tanec? „Vyjádření nějakého příběhu plného emocí. Tanec bez emocí jsou jen kroky.“
Petr Jedinák – fotograf, který fotí ženy při orgasmu. Na vyvrcholení mají pět minut. „Za všechno může Dagmar. Ta mi ho poprvé ukázala. Nebo jsem jí byl natolik zaujat, že jsem ho tentokrát nepřehlédl – orgasmický orgasmus. Takový ten s velkým O. Ten, který ženu unáší mimo realitu, mění vědomí, hraje si s celým jejím tělem i výrazem tváře,“ prozrazuje Petr Jedinák na svém blogu. Když začal pracovat na svém jedinečném projektu, oslovil prý nejdřív kamarádky, pak kamarádky kamarádek a nakonec za ním prý začaly chodit i ženy, které do té doby neznal. Ojedinělé není jen téma projektu, ale i způsob, jakým autor fotografie pořizuje. Jde o starý postup z roku 1851. Mokrý kolodiový proces je specifický v tom, že vzniká jeden jediný a v podstatě nereprodukovatelný originál. Fotograf obraz zachycuje na skleněné desky, které připravuje těsně před focením a které nesmí během focení vyschnout. „Do citlivé vrstvy by se po zaschnutí nedostala vývojka a fotografie by nevznikla. Takže se dostáváme k limitu asi pěti minut, kdy by k vyvrcholení mělo dojít,“ vysvětluje. Techniku, pomocí které dojde k orgasmu, nechává na ženách. „Zda dotyčná použije vibrátor či ne, je čistě na ní. Já ji diskrétně pozoruji a ve správný čas udělám jednu jedinou fotku.“ Aktuálně má soubor přes sedmdesát portrétů a na dalších se stále pracuje.