Jako první zpříjemní divákům večer hned celá skupina hostů – čerství zlatí čeští slavíci, kapela Kabát, tedy zpěvák Josef Vojtek, kytarista Tomáš Krulich, baskytarista Milan Špalek a bubeník Radek HurvajsHurčík. „Jeden z nás chybí, protože střevní chřipka si nevybírá,“ omlouvá v úvodu nepřítomnost kytaristy Oty Váni frontman skupiny a vzápětí navazuje na moderátorovo blahopřání k triumfu v hudební soutěži: „Takové vítězství se neochodí, navíc je to jen jednou za rok. A je to jedna ze soutěží, které si my jako kapela ceníme, protože pořád věříme v to, že to jsou hlasy lidí, i když se pak nějak převádějí na body, do čehož už nikdo moc nevidí.“ Poté, co se rozjede bouřlivá diskuse na téma angličtina versus čeština jako základ pro to, kolik lze oslovit posluchačů, vyznává se Pepa Vojtek: „Jsem velikej zastánce češtiny a jsem moc rád, že jsme se nikdy necpali do angličtiny. A jsem taky rád, že nám lidi rozuměj, což je důležitý, protože si můžou zpívat s náma. Nehledě na to, že některý ty texty jsou úplný bláboly a jsou populární jen díky melodii.“ „Nehledě na to, že neumíme anglicky,“ dodává ironicky Milan Špalek. Protože má Jan Kraus opět pečlivě připravenou fotodokumentaci, dočkáme se od hostů komentářů k jednotlivým fotografiím a dozvíme se i něco z historie kapely. „Zvykli jsme si dělat jenom to, co nás baví, protože to tak děláme celý život,“ říká Tomáš Krulich nad fotkami, které jsou přes pětadvacet let staré. „My bysme se jinak asi ani neuživili,“ přemítá s ironickým humorem sobě vlastním baskytarista, „já byl špatnej instalatér, druhej byl špatnej zámečník a Tomáš byl nějakej kontrolor v chemičce, než vyhořela, nebo co.“ Pepa Vojtek přiznává, že jeho původním povoláním bylo opravování telefonů: „Teda takových těch prehistorických, to už dnes nemá s telefonem nic společnýho.“ Další velmi zajímavá diskuse se rozproudí na téma osobního života rockerů a jejich dětí. Frontman kapely Pepa Vojtek je pyšným tatínkem pěti potomků s celkem čtyřmi ženami. „Nejstaršímu Pepovi je skoro třicet a je dost v pohodě, dělá stejně jako my to, co ho baví, a to je strašně důležitý. My jsme to taky nevěděli hned, nikdo z nás neštudoval konzervatoř, ale naštěstí nám bylo celkem záhy, někdy kolem těch dvacíti jasný, že chceme dělat hudbu.“
Dalším hostem je horolezec Adam Ondra, který má pověst nejlepšího sportovního lezce planety a který nedávno dokázal jako třetí člověk na světě volně přelézt extrémně obtížnou stěnu Dawn Wall v masivu El Capitanv Yosemitském národním parku v USA, a to za pouhých osm dní, přičemž jeho předchůdce k tomu potřeboval 19 dní. V komentáři k fotografiím dokumentujícím Adamův neuvěřitelný sportovní výkon se dozvídáme, že El Capitan je zhruba tisíc metrů vysoký a šestnáct set metrů široký: „Záleží také na tom, jakou cestou se tam leze. Já jsem si vybral Dawn Wall, což je v podstatě nejstrmější a nejhladší stěna, jinak tam jsou ještě další cesty a ty jsou lehčí.“ V YosemiteNational Park strávil celkově více než měsíc a půl a u fotek, na kterých je vidět způsob, jakým horolezec ve skalách nocoval, tuhne krev v žilách asi nejen Janu Krausovi. „To je nádhera, východ slunce, snídaně…,“ libuje si Adam Ondra, z něhož moderátor vydoluje dokonce i informaci o tom, jak se při takovém extrémním lezení řeší základní tělesné potřeby. „Tak malá potřeba není problém,“ směje se Adam, „a velká jde do pytlíku, aby to nespadlo nějakému turistovi na šišku.“ Další překvapení připraví Janu Krausovi horolezecká obuv, která musí být menší, než noha ve skutečnosti je: „Já mám nohu číslo 44 a moje boty jsou 38,5. Do menších už se teda nenacpu.“ Horolezec ovšem vysvětlí svému zvídavému hostiteli i další věci a základní pojmy, jako je například délka, štand, nýt, jistič a další, nebo to, proč u lezení křičí. „Stěnu El Capitan ročně zlezou stovky horolezců, tak zvaně technicky, což znamená, že se chytají za skoby a nýty, tedy za jištění. Pak je ještě jeden způsob lezení, tak zvaně volně, tedy že se člověk nechytá. Takto ale leze velmi málo lidí. Na El Capitana přede mnou a touto cestou volně vylezli jen dva Američani.“ A jaká výzva čeká na Adama Ondru v nejbližší budoucnosti?
Dnešní večer ukončí mystický host – Alexandra Dvořáčková Hiermanová, povoláním masérka, která se ovšem věnuje takéřešení výskytu duchů.Právě z tohoto důvodu si ji Jan Kraus pozval, neboť má prý v divadle právě s tímto již řadu let potíže. „Potřebujeme připravit infrakamery, musíme zhasnout a pak se podíváme na záznam. Buď se objeví černé stíny, anebo takové kulovité objekty, které velmi pomalu poplujou,“ vysvětluje paní Alexandra, která si připravuje navíc ještě ghostmetr neboli duchometr. Ten by se měl rozblikat, jakmile se k němu přiblíží nějaká entita. „Jakmile začne duchometr pracovat, zeptáte se, jestli je tady někdo s vámi, a pokud ano, tak ať odpoví do toho žlutého okýnka. Oni hezky komunikují. A kdyby nechtěli komunikovat, tak ještě máme s sebou telefon do záhrobí,“ instruuje svého hostitele. Jak celé to dnešní mystérium dopadne? Naváže Jan Kraus spojení s duchy? To a mnohem více se dozvíme již dnes večer v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!