Výrazná česká zpěvačka přerušila slibnou kariéru emigrací do USA, kde založila s manželem úspěšnou hudební školu. Po rozpadu dlouholetého manželství se vrátila do Čech, kde začínala nový život. Režie Z. Gawlik
(Premiéra)
Zdena Klapková-Adamová vystudovala hru na klavír, operní zpěv a hudebně-dramatický obor na Státní hudební konzervatoři v Praze. Pracovala v Československém rozhlase v Praze, byla sólistkou divadla Semafor, členkou skupin C&K Vocal a Mahagon a natočila řadu desek. Koncem sedmdesátých let se umístila na desátém místě v anketě Zlatý slavík a získala stipendium na Berklee College of Music v Bostonu.
V létě 1980 emigrovala s mužem a synem přes NSR do USA, kde založili a třicet let vedli uměleckou školu. Toto období jí přineslo vedle menšího množství pozitivních dojmů i spoustu deziluzí, ať už při snahách prosadit se v hudební branži, tak v rovině osobních vztahů. Syn se na prahu dospělosti rodičům odcizil. Novým impulsem se stala adopce dcery, rodinné štěstí ale po několika letech skončilo jejím odchodem a později i drogovou závislostí a přerušením veškerých styků s adoptivními rodiči. Jediné, co poté drželo Zdenin vztah s manželem pohromadě, byl úspěšný projekt hudební školy. Nakonec se ovšem po 30 letech společného života i práce rozešli. Zdena byla psychicky na dně a pokusila se začít nový život a kariéru v Praze, což se ukázalo být po tak dlouhém pobytu v emigraci nesmírně složité. Přesto se postupně na české prostředí adaptovala. V roce 2019 napsala autobiografickou knihu Žena, která žila za oceánem, což pro ni představovalo nejlepší terapii a pomohlo jí dostat se z mnoha psychických problémů. Píše další knihy, skládá, zpívá a nahrává nové písně, střídavě žije v Praze a v USA, přičemž tam i tady se věnuje soukromé výuce hudby.