Do prvního prosincového dílu přijala pozvání herečka Patricie Pagáčová, které od její poslední návštěvy v Show Jana Krause přibyla loni v květnu do života dcera Bibiana. A i když má jako novopečená maminka méně času, stále prý se snaží najít si sem tam prostor pro svoji oblíbenou jízdu na koni, cvičení jógy a procházky se psy, kterým se dlouhodobě věnuje i v rámci charitativní práce. Mimo jiné už více než deset let organizuje focení psího kalendáře, na kterém spolupracuje s organizací Psí život. „Od té doby, co mám to dítě, je na všechno trošku míň času,“ říká herečka a dodává, že i když má jen jedno dítě, dá jí zabrat, neboť je jako „pytel blech“. Jako jisté úskalí s malým dítětem vidí také to, že hodně slintá. Protože Patricii se odjakživa zkrátka sliny hnusí. „Já prostě nemám ráda sliny. Mně to vadí,“ svěřuje. „Můj muž, když mě chce naštvat, tak mi oblízne tvář. A moje sestra mi to dělá taky. Taky mi olizovala obličej, když mě chtěla vytočit.“ Jak tuto averzi získala, netuší. „Já nevím. Možná, jestli jsem se jako dítě nesetkala s nějakým velkým slintajícím psem. Z toho mám úplnou hrůzu,“ uvažuje herečka, na niž moderátor prozradí další její slabůstku – je prý vybíravá v jídle. „Jednou jsme na sociálních sítích narazili na takový test, že máte vybrat asi ze třiceti potravin, co jíte, a já jsem jich asi pětadvacet nejedla,“ přiznává. „Už jako malá jsem byla trochu kriplík na jídlo a vydrželo mi to až do dospělosti.“ Má ovšem velké štěstí, neboť její muž Tibor Pagáč prý výborně vaří. Patricii zase baví vyvíjet aktivitu na sociálních sítích. „Mě to baví, i komunikace s těmi fanoušky, a mám pocit, že už je tam taková základna fanoušků, se kterými komunikuju, a že už máme i nějaké společné fóry. Že už se tak trochu známe,“ vysvětluje s tím, že příspěvky přidává spíše večer, protože je noční pták. Na závěr se Patricie pochlubí tím, jaká je řidička, a podělí se s diváky o historku, jak při náledí nabourala policejní auto. „Za to jsem ale fakt nemohla,“ dušuje se. „Ono bylo náledí, a já jsem brzdila, ale auto jelo dál jak sáňky… já jsem se přibližovala k těm policajtům, až jsem jim dala takovou pusinku.“
Jako druhý dnešní host se představí oblíbený slovenský herec Juraj Loj, který si získal pozornost českého publika díky filmu Šarlatán a který s rozpaky odmítá, že by měl být nějakým sexsymbolem. „Já nevím, co to znamená,“ kroutí hlavou, ale již o chvíli později přiznává, že měl v Bratislavě divadelní představení, ve kterém hrál dočista nahý. „To mělo svůj vývoj,“ dodává a vzpomíná, že tomuto rozhodnutí předcházelo představení, které se jmenovalo Lulu. V něm hrál spolu se Sárou Venclovskou. Ta byla po celou dobu nahá, ale protože byla pomalovaná barvami, nepůsobilo to tak okatě. Nicméně nálepka „sexsymbolu“ mu není příjemná a vnímá ji spíše hanlivě. „Málo lidí mě poznává na ulici,“ domnívá se a jeho sláva prý končí na hranicích země. „Víte, kde končí naše sláva? V Hainburgu.“ Připomíná nejvýchodnější rakouské město ležící pouhých 12 kilometrů od Bratislavy. „Když jsem tady dělala představení v Shakespearovských slavnostech, víte, co se o mně říkalo v Praze? Absolutně nic…“ glosuje dále svoji iluzorní slávu. Sexsymbolem je podle něj herec aktuálně nejsledovanějšího seriálu jen tak dlouho, než se stane populárním nějaký jiný seriál. Ovšem zrovna Juraj patří mezi hodně obsazované herce. „Existuje taková teze, nikoli tedy moje. Říká se, že čeští režiséři rádi obsazují slovenské herce a herečky, protože jsou citlivější,“ snaží se najít vysvětlení, proč je tak dobře přijímán českým publikem. „Ale nevím, jestli je to pravda.“ Rozhodně jsou ale Slováci emotivnější, Juraj se navíc dokázal naučit hrát v češtině. „Hodně sportuju, ale nechodím do žádných posiloven a fitness,“ říká ke své kondici herec, který hlavně hodně leze po horách. „Dělám boldering. To se leze jen do určité výšky, šest, sedm metrů, podle toho, jak vysoký je ten balvan. Ale je fakt, že musíme někdy šlapat třeba šest hodin do kopce, abychom došli k takovému malému balvaníku,“ popisuje svůj koníček.
K oběma hercům přisedne na červenou pohovku režisérka Daniela Špinar, která byla režisérkou a šéfkou činohry Národního divadla ještě coby muž. Nyní přichází do Show Jana Krause jako žena v tranzici, která se těsně před tímto rozhodnutím velice angažovala v kauze šikany na DAMU. „Já jsem nějak strašně agresivně a emocionálně zareagovala na tu iniciativu. To byly dvě studentky, které na DAMU udělaly takový manifest, kde přečetly asi padesát anonymních příběhů, a já jsem se nějak emocionálně úplně propadla do pekla, vůbec jsem vlastně nevěděla, co se se mnou děje, proč to dělám, když jsem sedm let umělecká šéfka Národního divadla, přicházím o kariéru, všichni bílí privilegovaní muži byli naštvaní, a já jsem začala chodit na psychoterapii, kde jsem se během dvou měsíců dozvěděla, že jsem vlastně tu DAMU prožívala před dvaceti lety jako žena, ale ještě jsem tehdy nevěděla, že jsem žena,“ popisuje svůj příběh Daniela. „Pak přišel den, kdy mi přišla ta myšlenka do hlavy, a já jsem byla v šoku a říkala jsem si, ne, to je nesmysl, protože jsem žila dvacet let jako vyoutovaný gay.“ Stačil krátký okamžik, kdy spatřila na ulici spokojený pár, a všechno jí došlo. „Pak jsem asi měsíc strašně brečela. A pak už jsem byla jen strašně šťastná, protože jsem to potřebovala všechno vyventilovat.“ Měla potřebu okamžitě jednat, a tak začala svoji situaci řešit. „Můj mozek je nastavený žensky a moje tělo má mužské rysy plus testosteron. Je proto lepší změnit to těla, protože změnit hlavu úplně nejde,“ dodává na vysvětlenou. Jak dlouho trvá tranzice a co to vlastně znamená? Jak Daniela prožívá svoji druhou pubertu? A jak reaguje její nejbližší okolí? To a mnohem více uvidíte v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause na Primě!