Česká zpěvačka, přirovnávaná pro svůj hlasový rozsah k Whitney Houston, se věnuje péči o manžela, též muzikanta, postiženého Alzheimerovou chorobou. Příběhem provází Zuzana Burešová. Režie M. Oddfish Nešlehová (Premiéra)
Zpěvačka Marcela Králová pochází z Karlových Varů, kde studovala pedagogickou školu a zároveň zpívala v jejím sboru. Hudba ji nesmírně naplňovala. Protože o ní bylo známé, že velmi krásně zpívá, pozvali ji na konkurz do kapely Jiřího Špidry. Byla úspěšná a v roce 1974 odjela se skupinou koncertovat do Finska. Tam byla celkem třikrát vždy po půl roce. S Jiřím Špidrou, který byl o 17 let starší, se sblížila a stali se manželi. V roce 1977 vyšel Marcele Králové první singl, o dva roky později se jako nováček zúčastnila Bratislavské lyry a získala ocenění za interpretaci písně Noční pláč. V dalším ročníku si už ze Slovenska odvážela zlato za skladbu Monogram D+M. Úspěšná byla i v zahraničí. V polských Sopotech získala s písní Křídla štěstí Jantarového slavíka. Zpívala kantilény, jazz, swing, natočila desítky písní, tvořila s řadou známých muzikantů, například s Gustavem Bromem. Nikdy ale neprorazila tak, aby vystupovala v televizních pořadech nebo hráli často její písně v rádiích. Říká, že měla prostě smůlu, že neměla nikoho, kdo by jí pomohl k popularitě. Po revoluci vystupovala se skupinou v hotelech, Lucernabaru. Před 12 lety si všimla, že její manžel najednou začíná vyplácet muzikantům dvakrát honoráře za stejný koncert, nasmlouval repertoár, který kapela nehrála. Marcela si uvědomila, že Jiří začíná zapomínat, spojila se proto s psycholožkou Gerontologického centra a z vyšetření vyplynulo, že má problém s krátkodobou pamětí, nakonec se potvrdila Alzheimerova choroba. Marcela převzala agendu skupiny sama, organizovala vystoupení, vyplácela honoráře, ale práce ubývalo a nakonec i díky špatnému stavu Jiřího Špidry zcela přestali koncertovat. Svůj život proměnila v péči o manžela. On byl dříve vynikající sportovec, na svůj věk je ve velmi dobré fyzické kondici, kolem domu nachodí denně 10 kilometrů, už se o sebe nepostará, je na Marcele zcela závislý, v noci se často budí, stále přemisťuje nábytek, trhá vše, co mu přijde do ruky. Před dvěma lety ho Marcela chtěla svléknout a vysprchovat, v tu chvíli ji velmi silně udeřil do krku. Po tomhle úrazu Marcela zjistila, že nemůže zpívat jako dřív, že už nemá takový rozsah. Myslí si, že jí manžel nenávratně poškodil hlasivky. Navštěvovala řadu odborníků, má za sebou spoustu vyšetření, ale hlasový rozsah se jí už nevrátil.