Nejslavnější ze stovek rolí velkého herce Josefa Vinkláře. Vzpomínají příbuzní, L. Skořepová, M. Vančurová, F. Filip, F. Laurin, A. Lustig, D. Prachař, R. Krajčo, L. Špaček a další (2008). Režie V. Kučera
Když se na konci sezony 2007 klaněl na scéně Národního divadla, už věděl, že tito Naši furianti byli jeho posledním představením. Možná mu hlavou proběhly vzpomínky na všechny herecké štace od Divadla satiry a Divadla V+W přes Realistické až po divadlo Národní. Televizní diváci si jej mohou připomenout prostřednictvím repríz inscenací, seriálů, ale i filmů, ve kterých předvedl neuvěřitelnou šíři lidských charakterů. Každá jeho figura měla svůj typický projev, počínaje držením těla, přes výraz v obličeji, gesta i práci s hlasem. Ti, kteří měli příležitost vidět jej na divadelní scéně, si vybavují celou řadu dalších typických rysů jeho hereckého projevu. Jakoby to byla pokaždé jiná bytost zcela odlišného charakteru, ale vždy vystavěná na podkladě schopnosti proniknout do jejího myšlení a vykreslit ji i na základě určitého typického detailu v mimice či pohybu. Jeho kolegové, režiséři, přátelé i příbuzní hovoří o poctivosti v přípravě, o jeho postojích, osobních i profesních prohrách a samotářství.
Obraz vynikajícího herce, milovníka výtvarného umění i vnitřně složitého člověka ve svých výpovědích skládají A. Vinklář, M. Hlavica, D. Prachař, F. Filip, F. Laurin, V. Just, A. Lustig, J. Devátý, M. Vančurová, V. Zavřel, M. Krobot, V. Polesný, L. Špaček, L. Skořepová, R. Krajčo aj.