První transporty a poslední pamětníci. Nevyhnutelnost osudu. Vlaky na pražském nádraží Bubny jsou připraveny k odjezdu (2011). Režie P. Štingl
Teprve po válce vyjde najevo, jak podstatnou roli sehrál Heydrich při plánování holocaustu. Ještě před konferencí ve Wannsee spustil akce na vyčištění protektorátu od Židů. První transporty od nás vyrazily v říjnu 1941. Nejprve do Lodže, vzápětí byla na koncentrační tábor upravena pevnost Terezín. V Praze u Veletržního paláce se nacházelo shromaždiště a z blízkého nádraží Bubny se odjíždělo. Po sedmdesáti letech se na stejná místa vrátili pamětníci. Ti, co přežili a ti, co unesou vzpomínky na židovskou nevyhnutelnost osudu. Vždyť čeští a moravští Židé patřili mezi nejasimilovanější na světě, byli členy řady českých spolků, mnozí slavili narozeniny Krista, a přesto se opět ocitli vyřazeni. Jejich nevyhnutelný osud pociťovali také jejich přátelé a spolužáci "bez žluté hvězdy". I oni ztráceli jedno občanské právo za druhým a často viděli v jejich osudu to, co čeká také je. S trochou zavazadel mizet do neznáma. I jim a jejich potomkům stojí za to vrátit se v čase na jednom léta chátrajícím pražském nádraží.