Portrét osobitého herce, dramatika, bývalého disidenta a signatáře Charty 77 k jeho nedožitým 85. narozeninám (2010). Režie J. Strach
Portrét oblíbeného komika filmového plátna, jedné z ikon pražského Činoherního klubu 60. let, herce nenapodobitelného temperamentu a nezaměnitelné jevištní existence, ale rovněž autora divadelních her a bývalého disidenta a signatáře Charty 77, natočil v roce 2010 s Pavlem Landovským režisér Jiří Strach.
Pavel Landovský (11. 9. 1936 - †10. 10. 2014) se po maturitě na strojní průmyslovce několikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Prošel jako statista divadelními scénami v Šumperku, Klatovech a Pardubicích. Nakonec na 10 let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil rovněž jako příležitostný dramatik (hry Hodinový hoteliér či Chudobinec aneb případ vesnického policajta). Po podpisu Charty 77 odešel do emigrace do Rakouska, kde se stal herce Burgtheateru. Od roku 1989 ovšem opět hrál i doma v ČR. V roce 1990 se rovněž vrátil na prkna svého rodného divadla - do Činoherního klubu - kde nezapomenutelným způsobem ztvárnil sládka ve hře Václava Havla Audience.
Na filmovém plátně zazářil již v šedesátých a počátkem sedmdesátých let (např. ve snímcích Ostře sledované vlaky, Markéta Lazarová, Utrpení mladého Boháčka, Svatba jako řemen, Adelheid, Slaměný klobouk atd.) Po návratu z emigrace se opět zapojil do tvorby svým nezapomenutelným majorem Terazkym v komedii Černí baroni. V poslední době se pak objevil mj. ve snímcích Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Amerika, Kousek nebe, Vratné lahve, Chyťte doktora či Stínu neutečeš.
Významný a velice svérázný, osobitý a svobodomyslný herec se v průběhu let propracoval mezi nejoriginálnější i nejuznávanější české herce.