Tonda, Zdeňka a Iveta jsou po různých životních peripetiích konečně šťastní a spokojení. Teď se mohou pokusit vyrovnat své dluhy a splnit si přání, na které dlouho myslí. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Tonda už léta bydlí v domově pro osoby se zdravotním postižením. Navzdory hendikepu žije spokojeně a v pěkné atmosféře, s lidmi, kteří ho mají rádi takového, jaký je. Znají poměrně dobře jeho osud a životní peripetie. Vědí, že přes všechno, co prožil a ztratil, umí být spokojený a že má jen jediné přání. Tonda je nejstarší ze čtyř dětí, které v útlém dětství přišli o matku a skončili v dětském domově, bohužel ne společně. Na dětství si Tonda příliš nepamatuje. V dospělosti žil nějakou dobu s otcem a s mladším bratrem Oldřichem, oba jsou už ale dávno po smrti. Antonínovo životní přání se proto týká ostatních sourozenců. Doufá, že někde na světě je jeho bratr Zdeněk a sestra Jaroslava. Chtěl by je vidět, setkat se s nimi. Přátelé a pomocníci z domova mu chtějí přání splnit. Jsou připraveni Antonína podpořit a dovést ho do cíle.
Zdeňka se po dlouhých letech čekání stala maminkou. Je konečně šťastná, život bez dětí pro ni dosud nebyl úplný. Nová role jí dodala sebevědomí a současně jí umožnila zřetelněji vidět situaci v její původní rodině, která je pro ni zatím neuspokojivá a nepochopitelná. Chtěla by najít tetu Věru, nejstarší sestru své maminky. Ta kdysi dávno odešla z domova, s rodinou se nestýkala. Léta o ní nikdo nemá žádné zprávy. Zdeňka ji nezná vůbec, nemohly se potkat. Vazby mezi Zdenčinou maminkou a jejími sestrami nikdy nebyly pevné, asi v důsledku tragické události, za kterou celá rodina zavřela dveře. Pro Zdeňku je ale těžké smířit se s představou, že existují dvě sestry, které se nestýkají, aniž by si navzájem kdy ublížily. Rozhodla se vzít celou záležitost do svých rukou a upřímně si přeje, aby nebylo pozdě.
Ivetu trápí nevyřešený vztah s maminkou. Byla problematickou dcerou, maminku v průběhu života dost natrápila. Jistou dobu byla závislá na drogách, maminka ji z toho dostala, ale Iveta se s ní přestala stýkat. Neviděly se více než deset let. Iveta se v poslední době snažila dát vzájemný vztah do pořádku, ale stále z toho nemá dobrý pocit. Správná slova dosud nebyla vyřčena, nedorozumění nebyla dostatečně vysvětlena. Chtěla by se mamince omluvit za to, jak ji natrápila, za to, že ji nerespektovala, přestože ona pro ni udělala to nejlepší, co mohla. Není si jistá, že toto gesto bude mít účinek, ale chce dostát svému svědomí.