Štěpánka i Jiří mají tentokrát stejné přání a patrně i podobná očekávání. Dva zdánlivě stejné, přesto různé životní příběhy, dva protagonisté a mnoho silných emocí. Uvádí E. Janečková. Režie M. Dvořáček (Premiéra)
Štěpánka je Češka žijící už několik let v Německu. Její životní příběh započal v kojeneckém ústavu, pěstounské rodině, pokračoval různými vzestupy a pády, vztahy a přátelstvím s méně či více blízkými lidmi a dospěl až k pomyslnému zvonečku a šťastnému konci pohádky. Štěpánka je konečně spokojená. Přesto má v srdci stále místo pro někoho, kdo jí dluží mnoho odpovědí. Snažila se neotáčet do minulosti, nepátrat, neptat se, co kdyby slyšela, co nechce! Nutkání znát pravdu ale nemůže uniknout, a tak před šesti lety napsala do Pošty. Hledá ženu, která ji porodila. Bude schopna oslovit ji "matko"?! Bude schopna přijmout vše, co se případně dozví? Ví, že to nebude jednoduché setkání.
Jiří je zralý osmapadesátiletý muž. Má tři děti, je rozvedený, čelí zdravotním potížím a složité sociální situaci. Jeho mysl zatěžuje mimo jiné minulost. Nemá informace o osobě dítěti nejbližší - o své matce. Vyrostl sice mezi příbuznými, ale to není stejné, jako když dítě vychovává máma. Mnoho let svému traumatu nepřikládal váhu, ale ukazuje se, že neznalost důvodů, proč s matkou nevyrůstal, může být jedním ze spouštěčů jeho úzkostí. Do Pošty pro tebe napsal už před několika lety a nezávisle na něm i jeho dcera Lenka. I ona vnímá otcovo přání jako důležité a chtěla jeho vyřešení napomoci. Trvalo několik let, než dostal pozvánku do studia. Virtuální přání najednou získalo konkrétní podobu a s ním přišly do Jirkovy mysli i nové emoce a očekávání.